Číňané a jejich (zlo)zvyky. Číslo čtyři raději nevyslovujte. Na spropitné zapomeňte

Obyvatelé Číny nemají zimní sporty příliš v oblibě. Jedním z mála, který v zemi táhne, je krasobruslení, případně ještě short track. I přesto se zde konají zimní olympijské hry, jež u všech vzbuzují národní hrdost. Povaha, zvyky i chování místních jsou specifické, a ačkoliv se nedají stoprocentně generalizovat, určité prvky zaujímají v této kultuře své neodmyslitelné místo.

Jedním z typických znaků čínské mentality je pověrčivost. Ta se kromě oslav místního nového roku promítá i do běžného života. V nejznámějším případě za to může podobná výslovnost. Číslo čtyři zní podobně jako smrt, proto se každý snaží získat poznávací značku či telefonní číslo bez něj.

Zapovězenou je rovněž třináctka. Naopak štěstí, úspěch či bohatství symbolizuje osmička. V barvách jednoznačně vítězí červená, v níž by se ženy měly i vdávat. Bílá, stejně jako například dar v podobě hodin, odkazují ke smrti.

Dárek nejdříve několikrát odmítnout

V žebříčku pozitivních vlastností se v Číně na nejvyšších příčkách nachází zdvořilost a úcta. Obyvatelé jsou rovněž známí vlažným projevem emocí. Přijímání dárků či komplimentů se neobejde bez několikrát zopakovaného odmítnutí. Zdejší obyvatelé si navíc příliš nelibují v tělesném kontaktu, takže na poplácávání po ramenou či objímání je třeba rovnou zapomenout. Při seznamování se nejčastěji podává ruka, stisk by ale neměl být příliš silný.

Dále se nesluší, aby člověk setrvával v očním kontaktu příliš dlouho. Turista by se měl snažit řešit situace klidně a bez nutnosti zvyšování hlasu či dokonce křičení. Důležitý je rovněž respekt ke starším a pokora. S vychloubáním v této zemi nikdo nepochodí.

Smrkání je nezdvořilé

S největší pravděpodobností v Číně na ulici neuvidíte nikoho s kapesníkem u nosu, naopak si spousta místních bude odplivávat buď na zem, nebo do speciálních plivátek. Hlasité smrkání na veřejnosti je neslušné. S další odlišností se může člověk setkat v exponovaných místech, kde se kvůli velkému množství lidí musí čekat. Číňani se totiž řadí do fronty, nýbrž vytváří jakýsi půlkruh.

Naučit se čínsky je běh na dlouhou trať, který zabere několik let. Alespoň základní znalost nejpoužívanějších frází a slovíček ale turistům pobyt v zemi významně ulehčí. Místní to ocení a občas se to hodí i v restauracích. Čínská kuchyně je sice velmi lahodná ale na druhou stranu i bohatá. A tak by se mohlo stát, že by někomu neporozuměním přistál na talíři třeba had či opičí mozek.

Při stravování se zde nikdy nespěchá, jídlo se náležitě vychutnává. Pokud uslyšíte někoho mlaskat, srkat nebo dokonce říhat, není to neomalenost, nýbrž pochvala a znamení, že danému člověku chutná. Problematické to může být i se spropitným, které starší generace považuje za urážku.