Dráhař Bábek: Chtěl jsem se vyhnout testu ve škole a dostal jsem se díky tomu k cyklistice
Dráhoví cyklisté navštívil na Olympiádě dětí a mládeže vzácný host. Na prostějovský velodrom je přijel podpořit vicemistr světa v dráhové cyklistice Tomáš Bábek. Olympiádu dětí a mládeže vnímá jako skvělou motivaci pro mladé sportovce, emotivní zážitek i jedinečnou možnost zažít olympijskou atmosféru.
Jak vnímáte Olympiádu dětí a mládeže?
Za nás to nebylo a je velmi důležité, že se tohle koná. Byť si dokážu představit, že to stojí spoustu peněz a každý kraj do toho musí investovat, určitě to stojí za to! Protože i kdyby ODM nevychovávala nové olympioniky, tak dělá dětem radost, a to si myslím, že je nejdůležitější! Získat olympijskou medaili je totiž hrozně těžké a čísla neúprosně hovoří o tom, že se to všem kromě tří nepovede. Což jsem teda zažil i já… Takže je důležité, aby si mladí sportovci užívali radost z té atmosféry a zažili olympijského ducha, i když na republikové úrovni.
Vzpomenete si na svoji první větší akci, kterou jste zažil a byla pro vás třeba tou motivací?
Asi to pro mě bylo mistrovství republiky, kdy jsem poprvé získal titul mistra republiky. To mě hodně namotivovalo a nakoplo. Pak už se to tak nějak vezlo, byly lepší i horší závody, ale vždycky jsem měl rád takové to zápolení a soutěžení.
Jak jste se dostal k cyklistice?
Úplně náhodou. Jendou jsem se chtěl vyhnout testu z přírodopisu a nedělal jsem tehdy žádný sport. A byla možnost zúčastnit se v době, kdy se ten test konal, cyklistických závodů, tak jsem se tam zapsal. Nebyly to ani dráhové závody, ale byl tam jeden pán, který přišel z velodromu a dělal tam nábor, tak jsem se přihlásil a druhý den jsem přijel na velodrom. Lekl jsem se toho, ale stejně jsem to vyzkoušel a chytlo mě to natolik, že jsem u toho zůstal. Bylo to myslím v osmé třídě na základce, takže jsem začínal v žácích.
A zapochyboval jste někdy, jestli jste si vybral ten pravý sport?
Určitě to bylo to pravé. Nemyslím si, že to přišlo náhodou, protože se nedějí, ale nikdy jsem nelitoval. Bral jsem to tak, jak to přišlo, a tak nějak jsem v sobě objevil asi možná trochu skrytý talent. To bylo dobré – je důležité přijímat to, co v životě přichází.
Dneska máte s sebou i dceru Emilku, uvidíme ji za pár let na závodní dráze?
To bude záležet jenom na ní. Já jí ukážu, jak se jezdí na kole, velice rád jí pomůžu, ale nebudu ji do ničeho tlačit. A když si vybere třeba nějaký jiný sport, tak ji budu taky podporovat.
Co byste doporučil mladým sportovcům?
Rozhodně by měli dělat, co je baví, vybrat si sport, který jim bude dělat radost. Určitě důležitější než soustředit se na zlaté medaile, je, aby měli radost z pohybu. A také ať si pamatují, že každá prohra je důležitá k tomu, aby se mohli posunout dál. a aby prohry nebrali, jako že jim to nejde, a kvůli tomu končili.
Autor: Lucie Rudolecká