Fotbal po tátovi? Kdepak! Tycova si vybrala squash

Její táta Roman reprezentoval Česko na olympijských hrách i fotbalovém mistrovství Evropy. Katerina Tycova však hraje v dresu s nápisem Germany na zádech. Na Světových hrách byla v prvním kole squashového turnaje soupeřkou české reprezentantky Anny Serme, se kterou trénuje. A přestože Serme vyhrála první set a v druhém byla bod od ukončení utkání, nakonec slavila postup její soupeřka.

„Popravdě sama nevím, kde se zápas zlomil. Měla jsem mečbol ve druhém setu. Samozřejmě jsem neměla takový náskok, aby to bylo jednoznačné, ale teď mě hodně mrzí, že jsem to nedokázala udržet za stavu 10:8,“ líčila Anna Serme, již trápí vleklé problémy s loktem, kvůli kterým ještě nedlouho před odletem na Světové hry nemohla trénovat s raketou.

Katerina Tycova dodávala: „Byl to hezký, férový zápas, ale na konci jsem ráda, že jsem vyhrála já. Prohrávala jsem 7:10 a říkala jsem si: Teď všechno, nebo nic. Chtěla jsem bojovat. Do třetího setu jsem šla se sebedůvěrou. Teď je to tvoje vítězství.“

Táta mi nikdy neříkal: Musíš jít na fotbal. Řekl: Hraj, co tě baví.

Když chodila do školy, trávila Tycova prázdniny v Česku, kde má prarodiče. „Už tam nejsem zase tak často. Ale teď jsem tam našla nový tréninkový tým, kam jezdím občas trénovat – tak jednou do měsíce na tři dny.“ V klubu Modrý svět se připravuje právě s Annou Serme. „Je zvláštní proti ní hrát,“ přitakává Serme. „Ale hru má Kačí spíše neměckou. Je na kurtu mnohem agresivnější, než jsou Češky, takže je to trochu směs.“

Tycova se už před Světovými hrami bavila s trenérem o tom, že by bylo zvláštní proti Anně Serme nastoupit. „A pak přišel los a najednou se to fakt stalo. Tak jsme říkali, že to je taková náhoda. Že to není možné, že se to stalo,“ dodala Tycova.

Česky mluví s lehounkým německým přizvukem. V Německu, kde její táta hrával a usadil se, se narodila. „Táta mi nikdy neříkal: Musíš jít na fotbal. Řekl: Hraj, co tě baví. Začala jsem s tenisem, pak jsem vyzkoušela squash. Zaujal mě tak, že jsem si řekla: Ten sport je tak báječný, že u něj zůstanu. Táta mě v tom vždycky podporoval. Je první, komu jsem teď volala, tak je pro mě důležitý.“