I utrpení si může člověk užít. Veslař Vraštil se chystá na legendární Ironman

Je to pro něj poslední velká výzva. Trojnásobný olympionik ve veslování Miroslav Vraštil začátkem října bude závodit na legendárním triatlonovém závodě Ironman na Havaji.

Nekonečných 3,8 km plavání, 180 km na kole a běžecký maraton. To vše navíc v tropickém havajském počasí s šílenou vlhkostí. Pro někoho by to byla nepředstavitelná muka. Devětatřicetiletý veslař Miroslav Vraštil už tento slavný závod na Havaji absolvoval třikrát. Letos ho chce zvládnout pod magických devět hodin.

Se splněním jeho velkého snu mu pomáhají nejen rodina a přátelé, ale i cizí lidé přes veřejnou sbírku, kde shání finance, aby se mohl Ironmanu na Havaji zúčastnit. A podpora všech příznivců ho bude motivovat i během těžkého závodu.

Jak se těšíte na tak náročný a vyčerpávající závod, jakým Ironman na Havaji je?

Na závod na Havaji se dostanete pouze párkrát za život nebo také nikdy. Je to neskutečný zážitek a já se budu snažit zůstat pozitivní, abych si to užil. Beru to tak, že je to naposledy. Za dva roky chci končit s vrcholovým sportem. Už je na čase a tělo má dost. Navíc ceny za Ironman půjdou neustále nahoru a už to nebude finančně snesitelné, abych na něm mohl ještě startovat. Je to poslední šance tam něco ukázat. Dokud mám vrcholnou formu a mám ještě ze sebe co vyždímat, tak to zkusím.

Kde v sobě berete tu sílu a energii vrcholově veslovat, a ještě závodit v triatlonu?

Je to rok od roku těžší. Bude mi čtyřicet a dostat tu energii a elán na vrcholnou úroveň už není legrace. Ale pořád mě sport baví. Je to nejlepší job, co mohu dělat. Není však jednoduché se na to namotivovat. Je dost náročné přepínat mezi těmi sporty. Ale nějak mi to funguje a dodává mi to životní sílu.

Té síly musíte mít opravdu dost. V srpnu jste závodil ve veslování na ME v Mnichově, v září vás čeká další vrchol MS ve veslování v Račicích, a pak hned začátkem října právě Ironman.

Nějak jsem si zakázal po mistrovství Evropy vypnout. Nechal jsem si den na odpočinek a zrelaxování, a pak jsem se do toho hned vrátil. To samé udělám i po mistrovství světa v Račicích. Druhý den totiž odlétáme na Havaj. Tělo je pak náchylné více na emoce, když po sezoně vypne. Po hrách v Tokiu jsem byl například týden nemocný. Nesmím si dovolit povolit.

Z mé strany je to takový sobecký sen, že si chci něco takového splnit, ale rád se o ty emoce a zážitky z toho závodu se všemi podělím.

Letos to nebude váš první Ironman na Havaji.

Ano. Chystám se závodit už potřetí. Už jsem tam byl poprvé v roce 2013. Byl jsem tam delší dobu před závodem, ale nakonec jsem nestartoval. Týden před tím jsem totiž onemocněl, což byla strašná škoda. Dostal jsem ale hroznou virózu a musel jsem před závodem odstoupit. Další roky jsem závodil. První start byl takový testovací. Když jsem tam byl pak ještě v roce 2017, tak jsem to chtěl zvládnout pod devět hodin dát. Měl jsem to dobře rozjeté, ale dostal mě maraton. Dvanáct kilometrů jsem běžel výborně, pak jsem se ale trápil. Bylo to peklo. Dělal jsem chyby například při občerstvení, kdy jsem nechytl vodu a byl jsem dost dehydratovaný. Po závodě jsem byl úplně hotový.

Takže hlavním cílem je zdolat tenhle pekelný závod pod 9 hodin?

Přesně tak. Dokončit závod je cíl vždycky. V těchto věcech jsem byl vždycky ambiciózní. Když už se člověk pustí do podobných věcí, tak by to mělo stát za to. Mám to dost po tátovi, že v životě hledám výzvy, které mě posouvají dopředu.

Váš otec je také úspěšný veslař a stejně jako vy trojnásobný olympionik.

Teď jsme byli na mistrovství Evropy v Mnichově ve veslování pátí. Můj táta tam závodil před 50 lety na svých prvních olympijských hrách. Ani jsme to nějak neprožíval, jen jsem si uvědomil, že když mu bylo 21 let, tak byl na své první olympiádě a je to už strašně dávno. Teď mám dcerku, které je rok a půl. Když po mně zůstane taky tak něco velkého, tak si třeba dcerka taky za 50 let na tohle vzpomene a něco ji to řekne a bude pyšná.

Co vůbec na vaše výkony v triatlonu říká váš parťák z lodi Jiří Šimánek?

Máme výborný vztah. Jeden za druhého dokážeme na lodi položit strašně moc. Svým způsobem mě moc obdivuje. Ví, jak je samotné veslování fyzicky náročné. Vidí, že mě to psychicky nabíjí a dodává mi to elán. Kdybych nedělal triatlony, tak bych už asi ani nevesloval. Je to pro mě psychická vzpruha.

A jak se dá vaše náročné vrcholové sportování skloubit s rodinným životem?

Od té doby, co se nám narodila dcerka je to o dost náročnější zůstat nejlepší ve vrcholovém sportu. Do té doby měl člověk nějakou dobu na regeneraci mezi tréninky, kdy si mohl jít na chvíli lehnout a usnout. Teď se ta chvíle odpočinku zkrátila. Záleží na tom, jak akční naše dcerka zrovna je a ona je hodně aktivní. Manželka je také velká sportovkyně a naše dcera ani nechodí. Ta přímo běhá! Někdy je to dost náročné, ale jde to skloubit s rodinou.

Kromě rodiny je pro vás velkou podporou i pomoc lidí, kteří vám přispívají přes veřejnou sbírku na Ironman.

Pro nikoho teď není jednoduchá doba. Proto jsem moc rád za tu podporu od lidí a kamarádů, kteří si sáhli do kapsy a podpořili mě. Z mé strany je to takový sobecký sen, že si chci něco takového splnit, ale rád se o ty emoce a zážitky z toho závodu se všemi podělím. Myslím, že ty i lidi nabíjí energií, když to nemohou dělat sami.

Základní částka už se mezi vašimi příznivci vybrala i díky atraktivním odměnám, které jste vypsal.

Jsem rád za každou korunu navíc. Snažil jsem se, aby odměny byly atraktivní. Sport je o emocích a nejen pozitivních. Doufám, že se dárky budou líbit. Jsou v nabídce i havajské košile. Je to zajímavé napojení na lidi. Člověk tak není sám a dodá mi ta podpora energii i v závodě.

Jaký bude ten letošní Ironman?

Je to dvoudenní akce, na které bude 5000 závodníků. Normálně tam bývá polovina, ale po covidu se zvýšila kapacita, a ještě tam budou mít závodníci doprovod. Přitom hotelů nebo aut na půjčení je ale stále pořád stejně. Auto na dva týdny k zapůjčení vyjde i na 40 tisíc korun, a to je jen osobní vůz.

Budete před závodem nervózní?

Když jsem před 14 lety závodil na prvním Ironmanu v Austrálii, tak jsem na startu nebyl absolutně nervózní. Nic jsem neočekával, přestože jsem věděl, že ten den bude strašně dlouhý. Stál jsme ve vodě a měl jsem tepovku 40. Lidé vedle mě byli nervózní. S každou zkušeností a dalším závodem je člověk nervóznější. Děláte si na sebe větší tlak, a to vás pak svazuje, abyste něco nepokazili.

Může si člověk takhle náročný závod vůbec užít?

Havaj je silný zážitek. Fyzicky vyčerpávající. I utrpení si může člověk užít. Je to o nastavení hlavy a mysli. Brát věci tak, jak jsou a užít si to.

Ono už jen dostat se mezi triatlonisty na Havaj není zřejmě lehké, že?

Na Havaj se musí člověk kvalifikovat. Skutečně to není tak jednoduché. Splnil jsem limit na závodech v Itálii. V naší kategorii postupovali pouze dva a bylo nás celkem čtyři sta. Člověk si musí máknout.

Už jste nakousl, že brzy chcete s vrcholovým sportem skončit. Už víte, co hodláte dělat?

Chtěl bych zůstat u veslování jako trenér. Nejdříve bych chtěl ale odejít do zahraničí a sbírat tam zkušenosti, a pak se vrátit sem a předat zkušenosti mladším závodníkům.

Po konci kariéry řada sportovců vypne a přestane sportovat. Jak to budete mít vy?

Budu dál sportovat. Největší strašák pro mě je, že ztratím kondici, co mám teď. Budu si chtít zaběhnout závod a najednou zjistím, že na to nemám. To bude hodně psychicky náročné. Ale s tím se člověk časem vyrovná.