Jak se stát leaderem? Jít příkladem, nebát se rozhodovat a převzít odpovědnost, hlásí Perušič
Od žáka k mistrovi. Tak znělo téma trenérských dialogů, které se tentokrát konaly v rámci Olympiády dětí a mládeže v Jihočeském kraji. Odpovědi na otázky týkající se charakteristik mistrů a leaderů hledali mimo jiné beachvolejbalista a světový šampion Ondřej Perušič a basketbalista se zkušenostmi z NBA Jiří Welsch.
Duo hvězdných hostů doplnila zkušená dvojce speakerů v podobě místopředsedy Českého olympijského výboru a někdejšího reprezentanta a trenéra ve volejbale Zdeňka Haníka a bývalého reprezentačního trenéra a sportovního ředitele České basketbalové federace Michala Ježdíka.
Basketbalista Welsch začal s charakteristikou mistrů odvážně. „Jsou to pacienti. Všechna ta cílevědomost a soutěživost jsou v jejich případě zahnané do takových krajních mezí, že je to pro některé až nepřijatelné a nepochopitelné,“ líčil a pokračoval: „Všichni nejlepší hráči, se kterými jsem měl možnost hrát v týmu, byli absolutně sebejistí a sebevědomí. A taky konzistentní.“ Vedle těchto charakteristik přidal Perušič ještě jednu, a to univerzálnost. „Ve spoustě sportů nebudete nejlepší v každém jednom aspektu, ale ti nejlepší sportovci mají většinu vlastností na velmi dobré úrovni a dovedou s nimi velmi dobře pracovat.“
Viděl jsem spoustu hráčů, kteří se snažili být leaderem, ale nebyli v té pozici opravdoví a vyznělo to naprázdno.
A aby mohl být mistr i leaderem, musí být podle Welsche opravdový a autentický. „Viděl jsem spoustu hráčů, kteří se snažili být leaderem, ale nebyli v té pozici opravdoví a vyznělo to naprázdno.“ Souhlasně ho doplnil Ježdík: „Mnoho lidí by lídry chtělo být, ale nejsou jimi.“ Podle Perušiče by to měl být někdo, kdo jde příkladem, nebojí se převzít odpovědnost a v klíčových momentech naleznout správná řešení. „Neznamená to, že je najde vždycky, pak je ale důležitá ta část odpovědnosti,“ vysvětlil.
Diskuze se dotkla také několika oblastí trenérství. Co dělá dobrého trenéra skutečně dobrým trenérem? „Je to pokora. Když je trenér pokorný, odvíjí se potom od toho jeho další vlastnosti. Neustále si uvědomuje, že může být lepší a snaží se na sobě pracovat,“ odpověděl rázně Perušič. „Myslím si, že dobrý trenér musí na začátku pochopit s kým pracuje, proč, v jakém kontextu a kam chce své svěřence vést,“ doplnil ho Welsch. Haník ještě vyzdvihl další aspekty. „U trenéra nadřazuju člověčinu nad odborností. Na prvním místě je u něj člověčina a na druhém posedlost. Chceme, aby byl náš svěřenec posedlý sportem,“ uzavřel.