Lindsey Vonn: Recept na úspěch? Tvrdě pracovat a věřit v sebe

Na YOGu se objevila dosud nejzářivější hvězda současného sportovního nebe. Do Innsbrucku, odkud to má ze svého současného domova necelou hodinu autem, přijela americká sjezdařka Lindsey Vonn – olympijská vítězka z Vancouveru, trojnásobná vítězka světového poháru a dvojnásobná mistryně světa.

Že by ale měla splněno, o tom nechce ani slyšet. „Naopak, pracuju na sobě o to víc. Mám ještě spoustu cílů,“ říká.

Lindsey je ambasadorkou Olympijských her mládeže a svou roli bere zodpovědně. „Nechci, aby to bylo jen tak, bez efektu. I proto jsem tady. Sice bych se YOGu ráda věnovala víc, ale tohle je maximum,“ říká sedmadvacetiletá lyžařka, která už o víkendu závodí ve slovinské Kranjské Goře.

 Ve čtvrtek se Lindesy Vonn přijela podívat do Patcherkofelu na obří slalom mužů, setkala se s novináři a také s českým juniorským sjezdařem Martinem Štěpánem. Pak se přesunula do Kongresového centra v Innsbrucku a pustila se do debaty s mladými sportovci, kterých dorazilo na dvě stovky. Vedle sportu přišla řeč i na soukromí a nedávný rozvod s Thomasem Vonnem.

Lindsey Vonn, rozená Kildow * 18. 10. 1984, Minnesota, USA Počet vítězství ve SP: 47 (celkově 3. místo v historických tabulkách) Celková vítězství ve SP: 3x (2008, 2009, 2010) Olympijské medaile, Vancouver 2010: zlato (sjezd), bronz (super G) MS: 2x zlato (2009, sjezd, super G)

Jak se vlastně díváte na myšlenku Olympijských her mládeže?

„Jako na velkou příležitost pro mladé. Závodí v mezinárodní konkurenci, učí se zvládat tlak. Není to jen o soutěžení, ale také o setkávání, poznávání různých kultur, o olympijských hodnotách. YOG je něco mimořádného. To vám žádné jiné závody nedají. Škoda, že já jsem tu možnost neměla.“

Zkuste si přeci jen představit, že byste se mohla zúčastnit YOGu i vy…

„Moc by mi to pomohlo, startovala bych na dospělé olympiádě zkušenější. Mé šance uspět by byly vyšší. Mám za sebou troje olympijské hry. Na každých jsem se toho spoustu naučila. Na těch prvních jsem hlavně sbírala odznaky a vlaječky. Být součástí velkého týmu je něco výjimečného.“

Innsbruck je vaše srdeční záležitosti.

„Žiju kousek odsud, teď jsem tady strávila Vánoce. Jsem tu pořád. Miluju Rakousko. Innsbruck je pro YOG ideálním místem.“

Přijala jste roli ambasadorky. A i když je vaše sezóna v plném proudu, setkala jste se s mladými sportovci.

„Nechci být ambasadorkou jen pro funkci. Je to termínově nesmírně složité, ale chci být přínosem, stát se součástí YOGu. Jsem ráda, že jsem tady mohla být.

Když jsem byla malá, mým vzorem byla Picabo Street (slavná americká sjezdařka, pozn. red.). Potkala jsem ji, když mi bylo 9 let, na autogramiádě. Moc mě inspirovala. Ona vlastně může za to, proč jsem se stala olympioničkou. A to je vlastně důvod, proč jsem na YOGu.“

Není někdy těžké být sportovním idolem 24 hodin denně, sedm dní v týdnu?

„Je, potkávám spoustu lidí, zvlášť při závodech. Ale s dětmi a mladými se potkávám ráda. To je velmi příjemná součást mojí práce.“

Jaká je vaše nejsilnější olympijská vzpomínka?

„Slavnostní zahájení v Salt Lake City v roce 2002. Bylo mi sedmnáct. Když moderátor oznámil tým Spojených států, desetitisíce lidí nám aplaudovalo. To bylo něco neuvěřitelného. Všem mladým sportovcům přeju, aby zažili atmosféru velkých olympijských her. Je to úžasný pocit.“

Na sportovním vrcholu jste už řadu let. Existuje nějaký recept, jak se na něj dostat?

„Chce to hodně obětí. Přicházíte o školu, o přátele. Musíte si věřit a nikdy se nevzdávat. Cesta k úspěchu vede jen přes tvrdou práci. Jedině pak můžete dosáhnout na vrchol. Těžké je to třeba v létě, když je venku krásně a vy se jdete zavřít do posilovny. (úsměv) Všechno se děje z nějakého důvodu. Každá zkušenost má nějaký smysl, i když je špatná. V roce 2006 jsem měla v Turíně ošklivý pád. Myslela jsem, že mám zlomenou páteř a že už nikdy nebudu závodit. Dostala jsem se z toho a dva dny potom stála na startu. Pak jsem začala pracovat ještě víc. Můžeš mít blbý závod, ale zítra je další den. Pouč se a udělej to lépe.“

Jak zvládáte tlak fanoušků, sponzorů, novinářů?

„Zůstávám sama sebou. Mám skvělou rodinu, mé sestry mě mají rády. Nemyslím, že by vás úspěch musel změnit. Snažím se být pozitivní a milá.“

Co je těžší, dostat se na vrchol nebo tam zůstat?

„Těžší je udržet se. Je to každodenní práce. Je to úsměvné – když jsem vyhrála mistrovství světa, hodně lidí si myslelo, že přestanu makat. Al já si řekla, že musím naopak přidat. Každý den ze sebe musíte vydat to nejlepší. To je moje jediná rada. Vždy přemýšlím, jak se připravují moji konkurenti. Já musím trénovat a pracovat více než oni.“

Vyhrála jste olympiádu, mistrovství světa, světový pohár… Existuje ještě něco, čeho chcete dosáhnout?

„Je toho spousta! Chci obhájit zlatou medaili ve sjezdu z Vancouveru v Soči. Chci být první na mistrovství světa 2015 ve Vail Valley, v mém domovském městě. A chci bavit fanoušky a užívat si lyžování.“

Jak vypadá vaše příprava v den závodu?

„Vstávám hodně brzo, rozcvičím se. Sestavím se playlist oblíbené hudby. Když jsem na kopci, chci vidět trať. Když si ji dovedu představit, jsem mnohem klidnější. Před startem bývám nervózní, proto se snažím zhluboka dýchat, uklidnit se. Musíte zjistit, co funguje, experimentovat a najít svou cestu. Při prvních hrách jsem se třásla nervozitou a nevěděla, co se sebou.“

Nedávno jste se rozvedla. Jak se dá skloubit soukromý život a vrcholový sport?

„Když jste profesionální sportovec, a je jedno v jaké disciplíně, je to těžké. Ale lyžování pro mě bylo a je číslo jedna. Moji přátelé to tak berou a podporují mě. Mám kamarádku, která neví o lyžování vůbec nic. Když jsem u ní, dáme si večeři, koukáme na filmy. Kamarádi vědí, že jim třeba 4 měsíce nezavolám. Čekají na mě. Je to váš život. A tak to prostě je. Miluji, co dělám, miluju závody, nic bych neměnila.“

Nechala jste si jméno Vonn i po rozvodu, proč?

„Nevím, jsem to já, prostě se tak jmenuju.“

-sk-
Foto: beachpics a Alexandr Kliment