Místo gentlemanství cyklistická válka aneb Drsná japonská mise „samuraje“ Bábka

Je to jiný svět. Po karbonu ani stopy, jejich kola jsou ze železa. „Japonci mají v keirinu svoji ligu s odlišnými pravidly, na kterou se sází. Zhruba osm miliard dolarů ročně,“ vypráví dráhový cyklista Tomáš Bábek. „Když proti vám nastoupí borec, který má na sobě chrániče podobné těm sjezdovým nebo hokejovým, začne řvát a kolem sebe sypat sůl… To je i pro otřelého závodníka složité vstřebat.“ Už za rok by se Bábek mohl v Tokiu postavit na start olympijského keirinu. „Což je naštěstí gentlemanská disciplína," směje se.

Ale v Japonsku? „Tak tam je to bojový sport,“ povídá vicemistr světa v závodu na jeden kilometr a bronzový muž v keirinu 2017. „Každý rok si vybírají šest nejlepších závodníků ze světa. Pozvání pro mě bylo jedním z vrcholů kariéry, velký cíl. V Japonsku jsem strávil dva roky. Letos už jsem se chtěl víc soustředit na olympiádu.“

#embedded:https://www.instagram.com/p/BVPZue1FZTd/#

Na vojně Bábek nebyl, v zemi vycházejícího slunce si ji však bohatě vynahradil. „Byla to opravdu drsná zkušenost. Kvůli tomu, kolik se sází, vám na čtyři závodní dny seberou veškeré komunikační zařízení včetně hodinek, které mají bezdrátové technologie. Čtyři dny pak žijete jako takový samuraj-mnich se sto dalšími závodníky,“ popisuje. „Nás gaidžiny (bílé) berou jako zloděje, kteří jim přišli vzít peníze. Snaží se nás potrestat. Hodně mi to znepříjemňovali.“

Babeku! Go home!

Myšlenky na úprk domů ho dohnaly hned po prvním závodu. Ale vydržel. „Byl jsem vyloktovaný a vystrkaný na konec pelotonu, projel jsem cílovou páskou jako poslední a třešničkou bylo, že na mě řvali z hlediště,“ říká. „ V momentě, kdy na mě nějaký sázkař křičel: Babeku! F*ck you! Go home, jsem si říkal, jestli to mám zapotřebí. Začal jsem ale bojovat.“

Klasický keirin je gentlemanská disciplína, v Japonsku je řazený do bojových sportů. „Máte dovoleno strkání, hlavičkování, lokty. Někteří místní borci vás vyloženě nenávidí, a jdou vás v závodě zničit. Pak jsou takoví, což je možná ještě horší, kteří se na vás usmívají, po závodech vás pozdraví, poplácají - a pak si jdou rovnou stěžovat do kanceláře, že si gaidžinové byli přidat jídlo.“

#embedded:https://www.instagram.com/p/BcJ2I96lMFQ/#

Japonská mise Bábka posílila. Stejně jako když ho v roce 2011 srazilo auto a byl tři dny v kómatu. „Bral jsem to tak, že do Japonska jedu za odměnu. Jenže to byl začátek dalšího boje. Když ale člověk věří, maká a nevzdává se, dokáže překousnout i těžké věci. Člověk si začne hodně vážit toho, co máme v Česku.“

Zemětřesení i kultura

Na blížících se olympijských hrách v Tokiu se očekávají velmi vysoké teploty, nepříjemná mohou být i zemětřesení. „Hned první, které jsem zažil, mělo šest stupňů Richterovy škály. U Ósaky tehdy dokonce pár lidí zemřelo,“ vzpomíná. „My spali v dost samurajském ubytování u velodromu. Když kolem jezdil vlak, dům se třásl. Proto jsem si myslel, že je to jen vlak. Jenže pak začaly padat věci ze skříněk a náš překladatel křičel, že je zemětřesení. Holanďan, který tam byl se mnou, jen zívl a spal dál. Snad nic takového během olympiády nebude.“

Japonsko je podle Bábka nádherná země, při delším pobytu však pro Evropana náročná. „Kultura je tak odlišná, že se vám brzy stýská. Porozumění je složité, ještě bych nějakou chvíli potřeboval,“ vysvětluje. „Je to velmi specifický národ, který se až posledních 200 let otevřel světu. Ale jsou velmi pohostinní, udělají pro vás maximum.“

Zlato si přivezl z letošních Evropských her...

Foto: ČOV/Markéta Navrátilová