Na olympiádě bude Fernstädtová bojovat se soupeřkami, ale i se zdravím

Čtyři roky tvrdě trénovala na olympijské hry. Tři týdny před závody v Číně přišel šok. Skeletonistka Anna Fernstädtová začala být čím dál víc unavená a přestalo ji „poslouchat“ tělo. Verdikt lékařů po prohlídce vyrazil české závodnici dech – cukrovka 1. typu. Jak se s diagnózou srovnává, a jaké má cíle na nadcházejících zimních hrách?

Anno, jak se zjistilo, že máte cukrovku?

Na závodech ve Svatém Mořici jsem měla pocit, že je něco špatně. Byla jsem hodně unavená, tělo mě neposlouchalo, zhubla jsem tři kila za týden. Když jsme si s Pepou Andrlem analyzovali různé tréninkové ukazatele, tak bylo vidět částečné zhoršení. Proto jsme se rozhodli, že půjdu pro jistotu na krev, abychom případně mohli upravit další trénink před olympiádou. Rozbor krve ukázal, že mám cukrovku. Nebudu lhát, tohle jsem vůbec nečekala.

Mohla mít cukrovka vliv na to, že se vám v sezoně nedařilo podle představ?

Nejspíš ano. Závodila jsem s cukrovkou, o které jsem nevěděla. Zpětně to do sebe docela zapadá. Tělo nefungovalo tak, jak by v ideálním případě mělo. Nechci říct, že to mělo vliv úplně na všechno, ale pravděpodobně na hodně věcí ano. Důležité je, že jsme na ten problém přišli a řešíme ho.

Jak to ovlivnilo vaší přípravu na olympiádu?

Ještě jsem neměla čas se s tím opravdu srovnat. Neovlivní to jenom sport, ale můj život. Budu se muset hlídat, kontrolovat si hladinu cukru v krvi, píchat si inzulin. Nějak to ale zvládnu. Co se týče přípravy, tak po zjištění, že mám cukrovku, jsem byla čtyři dny v nemocnici, takže jsem netrénovala. Od soboty už se zase připravuji, měla jsem dva tréninky v Šumperku, byla jsem na trenažeru v Königssee, dala si i pár tréninkových jízd na dráze v Innsbrucku, abychom věděli, jak se teď moje tělo chová a jak zareaguje. Příprava to nebyla ideální, ale v rámci možností a okolností jsem udělala a stále dělám maximum. Stabilizovali jsme hladinu cukru v krvi, takže už se cítím v tréninku fyzicky o dost lépe.

Anna Fernstädtová

23. 11. 1996, Praha 4

Skeleton

Byla ve hře i varianta, že byste kvůli nemoci olympiádu vynechala?

Můj taťka má cukrovku typu 1 a i on byl vrcholový sportovec (gymnasta), takže o té nemoci něco vím. Dá se s tím žít docela normálně, když se všechno dobře naučím. Vím, co mě čeká a vím, jaká je to práce. Ale znám i další sportovce s cukrovkou, takže to jde. Doktoři mi směrem k olympiádě řekli, že v tom nebude problém, pokud budu mít hladinu cukru v krvi v pořádku a všechno bude dobře organizované. Do Pekingu letím, ale musím si s sebou vézt inzulin a spousta jiných věcí. Přibyla mi jedna velká starost navíc.

Jaké to přináší komplikace?

Narychlo jsme museli řešit s antidopingovým úřadem výjimku právě na inzulin, povolení na převoz injekcí, spíš tyhle administrativní záležitosti. Asi nikdo si nechce píchat každý den injekce do břicha, ale nic jiného mi teď nezbývá. Neznamená to, že bych si už nikdy v životě nemohla dát nic sladkého, jen bych si pak musela dát víc inzulinu. Mám velkou výhodu v tom, že jsem se kvůli váhovém limitu už musela hlídat a umím docela dobře odhadnout, co má kolik sacharidů, takže se to aspoň nemusím učit úplně od začátku.

V jakém rozpoložení a s jakými cíli jedete do Pekingu?

Umím si představit i lepší zprávy, než že vám tři týdny před olympiádou, na kterou se připravujete čtyři roky, řeknou, že máte cukrovku. Jsem ale ráda, že se na to přišlo, musím poděkovat doktorům v šumperské nemocnici i těm z IKEM, konkrétně panu profesoru Haluzíkovi a paní doktorce Sochorové, jak perfektně se o mě postarali. S paní doktorkou jsem v non-stop kontaktu, nastavuje mi inzulin a všechno s ní konzultuji. Trenér Pepa Andrle s mým manažerem Viktorem Valtou všechno rychle zorganizovali a zařídili. Je toho hodně. Od chvíle, co jsem se tu zprávu dozvěděla, jsem snad ještě neměla jednu klidnou minutu, ale musím to brát tak, jak to je. Určitě do Pekingu nejedu odevzdaná a jen se zúčastnit. Ale pravda je, že tohle všechno zabere hodně času a trochu to ubírá síly. Uvidíme, jak budu reagovat, když se k tomu přidají i nervy. Trénink byl tímhle docela narušený, takže konkrétní cíle si teď nedávám.

Vyjádření ošetřujících lékařů z IKEM ke stavu skeletonistky Anny Fernstädtové

prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc., přednosta Centra diabetologie IKEM:

„Cukrovka 1. typu je onemocnění, při kterém tělo ztratí schopnost tvořit životně důležitý hormon inzulin. Inzulin je nezbytný pro to, aby tělo dokázalo využít sacharidy ze stravy jako zdroj energie. Základní metodou léčby tohoto typu cukrovky je podávání inzulinu injekčně pomocí inzulinových per či inzulinové pumpy. Správná dávka inzulinu závisí nejen na tom, co pacient jí a pije, ale také na tom, jaký má režim fyzické aktivity či jak se aktuálně vyvíjí jeho hladina cukru.“

MUDr. Klára Sochorová, ošetřující lékařka z Kliniky diabetologie IKEM:

„I proto jsou v léčbě často využívány tzv. kontinuální monitory glukózy, které dokáží nepřetržitě měřit hladinu cukru a upozornit na riziko jejího poklesu či vzestupu. Při stabilních hodnotách krevního cukru a efektivně nastavené léčbě nemusí mít pacienti s cukrovkou v životě téměř žádná omezení. Ve světě jsou známy případy vrcholových sportovců s cukrovkou 1. typu, například britský veslař Sir. Steve Redgrave Jr., sprinterka Melanie Gray, či třeba cyklistický tým Team Novo Nordisk, který je celý složen ze sportovců s diabetem 1. typu.“

MUDr. Klára Sochorová a prof. MUDr. Martin Haluzík:

„Jsme rádi, že jsme mohli pomoci stabilizovat hladinu cukru v krvi mladé nadějné sportovkyně a že jsme ji během krátké doby pomohli naučit, jak tuto neočekávanou nemoc zvládnout. Držíme palce do Pekingu a pevně doufáme, že se Anička umístí na předních příčkách v olympijském klání.“