Na vlně i na křídlech. Galušková chce zkrotit olympijské peřeje, doma je ale i v hangáru

Jiskření v jejích očích je naprosto zřetelné, ať už je v kajakářské slalomce nebo v blízkosti letadel. „Jsem teď rozhodně na vlně,“ usmívá se kajakářka Antonie Galušková, která si v tvrdé domácí nominaci vyjela místenku do olympijské Paříže 2024. K tomu donedávna studovala obor dopravní pilot na ČVUT. „Kvůli sportu jsem ale přešla na obor technologie údržby letadel, což je něco jako letecký mechanik. Nestíhala jsem.“

Focení na letišti v pražských Letňanech si užívala. V nabitém sportovním programu totiž na chvíli utekla do hangáru ke svým okřídleným láskám. „Přejít na jiný obor pro mě bylo hodně bolestivé rozhodnutí,“ přiznává třiadvacetiletá reprezentantka. „V době covidu jsme měli online výuku, takže jsem to zvládala, ale jak jsem přišla do druháku a měla jsem výuku prezenčně, už to nešlo.“

Nemá ráda radikální změny. Nakonec se však rozhodla a přišla úleva. „V ten moment to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Ulevilo se mi, našla jsem obor, který je dost podobný. Studujeme letadla, máme tam motory, vrtule, konstrukci letadel – pro mě strašně zajímavé věci. K tomu mám povolený individuální plán,“ vysvětluje Galušková.

Od mala byla techničtější typ, zajímala se ale i o psychologii. „Jenže kolem 13 let jsem se nadchla pro letadla. Nechala jsem si to chvíli uležet a pak jsem šla maturovat z matematiky státně i školně, což taky bylo velmi těžké rozhodnutí,“ líčí dvojnásobná juniorská mistryně světa. „Ale dokázala jsem to a ve výsledku jsem si tím ulehčila studium na vysoké škole.“

Galušková už vlastní pilotní průkaz na ultralehká letadla. Než se ale vznese do vzduchu, podrobí svůj stroj řádné kontrole. „Musím zjistit, jestli všechno těsní, motor drží, jestli mám dostatek oleje a když spustíme motor, jak se ten olej chová, zda se třeba nezačal přehřívat, jak jsou na tom otáčky,“ vypočítává. „Je důležité tomu rozumět. Člověk je potom víc připravený na situaci, kdyby se něco pokazilo.“

Antonie Galušková

Jednou se možná ke studiu dopravního pilota vrátí, svou budoucnost vidí u některé z aerolinek. „Ale pokud nebudou nabírat piloty, dám se směrem mechanika. Umím držet šroubovák v ruce,“ směje se. „Podle mě ve Smartwings nemají mezi mechaniky ani jednu holku, takže to by rozhodně bylo zajímavé.“

Její mysl se však nyní plně soustředí na blížící se olympijské hry v Paříži. „Chtěla bych převést jízdu, za kterou bych na sebe byla pyšná. Ale bavila jsem se o tom s Vávrou Hradilkem (stříbrný olympijský medailista z Londýna 2012). Říkal, že olympiáda je něco úplně jiného. Můžu si myslet, že jsem připravená, ale pak zjistím, že ne,“ prozrazuje Galušková. „Francie vodním slalomem žije, bude to obrovské. Světový pohár v Praze bude jen taková malinká příprava na to, co nás čeká v Paříži.“

Antonie Galušková

17. 05. 2001, Strakonice

Vodní slalom