Prošel si olympijskou cestu. A teď? Zabystřan se zařadil mezi lyžařská esa!

Posedával u svahu, mlha ho nechtěla na ledovec pustit. A tak tehdy prvňáček Jan Zabystřan vytáhl z batohu písanku a pod dohledem své maminky poctivě cvičil písmenka. Kolem deváté nakonec slunko ukázalo svou vlídnou tvář. Písanka zmizela v batohu a malý Honzík na sjezdovce. Od té doby uplynulo mnoho let, třiadvacetiletý kluk ze severu Čech se nyní na světovém šampionátu prosadil mezi dospěláckou elitou. V alpské kombinaci vybojoval deváté místo. „Strašná spokojenost,“ zářil v cíli. Po šesti letech má české mužské sjezdové lyžování zástupce v elitní desítce.

Z malého Honzíka vyrostl Honza, který si prošlapal svou „Olympijskou cestu“. Dvakrát zvítězil v republikovém finále Odznaku všestrannosti, jenž je součástí Sazka Olympijského víceboje. „To mě hrozně bavilo, protože mi disciplíny šly. Naše škola v odznaku soutěžila, byli jsme skvělá parta,“ vzpomíná Zabystřan.

Třikrát startoval také na Olympiádě dětí a mládeže, coby junior se probojoval na Evropský olympijský festival mládeže, na Olympijské hry mládeže a v roce 2018 si vyzkoušel také atmosféru zimních olympijských her v Pchjongčchangu. „Ze všech těch akcí mám skvělé zážitky a načerpal jsem mnoho zkušeností. Na velké olympiádě už jsem měl ponětí, co a jak bude fungovat, i když tou velikostí to bylo samozřejmě odlišné,“ líčí Zabystřan.

Ten pohár je můj

Přibývající zkušenosti mu také pomáhají zvládat chvíle, kdy se mu úplně nedaří. „Na začátku sezony se mi povedly závody Evropského poháru, ve svěťáku mi tu už tolik nešlo,“ vypočítává. Na světovém šampionátu v Cortině d’Ampezzo se mu ale vydařilo už Super G, s o to větší chutí se pustil do kombinace. „Když se mi nedaří, snažím se na to nemyslet. Hlavu si vyčistím třeba na skialpech, pokud to závodní program dovolí. Další závod pak beru jako novou příležitost.“

„Hokej je týmový sport. A já jsem měl hrozně rád, když jsem si ten pohár mohl odvézt domů a měl ho jenom já.“

K lyžím přivedli Zabystřana rodiče. „Jezdili jsme na chatu na Klínovci,“ popisuje své začátky. „Zpočátku jsem jezdil i na prkně, ale nakonec jsem si vybral lyže. V mém věku nebylo tolik snowboardových závodů, musel jsem závodit se staršími kluky. Na lyžích jich bylo mnohem víc a byl jsem navíc úspěšnější.“

Kromě lyží a snowboardu však coby dítě zvládal taky hokej, gymnastiku nebo atletiku. „Jenže třeba hokej byl týmový sport. A já jsem měl hrozně rád, když jsem si ten pohár mohl odvézt domů a měl ho jenom já,“ směje se při pomyšlení, co také rozhodlo ve prospěch lyží. „Vždycky se mi líbilo, když jsem vyhrával.“

A vize do budoucích let? „Je dobré mít vysoké cíle, ale na výsledky netlačím. Mým hlavním cílem v sezoně je, abych byl lepší než tu předešlou,“ vysvětluje mladík, který získal na mistrovství světa juniorů v kategorii U18  dvě zlaté a dvě stříbrné medaile. „A když k tomu přijdou medaile... Budu jenom rád.“