Prskavec se těšil na bolest i jak to rozbalí. Fišerová vzkázala: Jsem ta kajakářka z Roudnice

Před deseti lety právě v Krakově získal svůj první titul mistra Evropy. Nyní na stejném místě přidal první triumf na Evropských hrách. „Tenkrát to byl takovej malej kluk, který neměl žádnou sílu a musel mu závod super sednout. Ale nebál se toho,“ zavzpomínal kajakář Jiří Prskavec. „To mu asi trošku zůstalo a do toho získal nějaké zkušenosti. Trochu taky zesílil a nějak je schopný opakovat dobré jízdy.“ V závodě kajakářek uspěla také bronzová Tereza Fišerová.

Síla pravděpodobně byla ve finále mužů rozhodujícím elementem. „Když jsem viděl trať, říkal jsem si: Je fyzická, to je pro mě dobrý. Tady ve spodní části bude moje místo. Ostatní budou chřadnout a já to rozbalím. Na to jsem se těšil,“ popisoval v cíli Prskavec.

„Shodou okolností jsem koukal na Netflixu na seriál o Tour de France z loňského roku. Popisovali tu nejtěžší etapu, nějaká horská. A mluvili o Pogačarovi a říkali: On je takový blázen, že se těší, jak mu bude blbě a bude ho to bolet. Něco takového jsem měl tady. Říkal jsem si, že mě to bude bolet a nebudu moct, a to bude dobrý.“

Mám na trati rád, že často nevím, jak pojedu a vymyslím to až v poslední vteřině!

Olympijský vítěz z Tokia navíc ví, kdy má na trati zariskovat. „Oproti ostatním mám risk daleko víc naučený. Když jedu riskantní jízdu, mám ji pod kontrolou. Aby oni zajeli finále a dokázali se mi přiblížit, musí být míra risku pro ně vyšší. Tím pádem daleko víc chybují, to je moje přednost,“ ohodnotil. „Je to dané i mým vzrůstem, jsem trochu menší a s brankami si rozumím, když jsem pod nimi.“

Snaží se být vždy tady a teď. „Nejdůležitější je, abych ve chvíli, kdy projíždím bránu, byl v ní. Pak je tam další kombinace a tělo ví, co má dělat. Nechám to plynout, maximálně improvizuju. Mám na trati rád, že často nevím, jak pojedu a vymyslím to až v poslední vteřině.“

Nadšená z individuálního bronzu a celkově třetí medaile na Evropských hrách byla i Tereza Fišerová. „Terko, ty jsi kajakářka,“ volal na ni už z dálky Prskavec. To proto, že většinu svých úspěchů posbírala Fišerová na kanoi. „Ale na kajaku jsem začínala a byla to vždycky moje srdcovka. Výsledky pak přišly hlavně na té singl kanoi a novináři už mě brali jako singlířku,“ vysvětlovala. „Když jsem si vyjela repre na kajaku, byl to pro mě splněný sen. A říkala jsem si, že na tom musím makat, abych všem ukázala, že nejsem singlířka, ale ta kajakářka z Roudnice.“

Bronzová medaile z Evropských her je zároveň důležitým ujištěním. „Že kajak nedělám jen jako druhou disciplínu, ale že tady mám co dělat, a že na ty holky mám. To je takový hezký kopanec, který mi pomůže do další přípravy.“

Na hrách si užívají i olympijskou vesnici. „Máme možnost bydlet v hotelu hned vedle tratě a svým způsobem by to pro závod bylo výhodnější, člověk by byl stranou, možná by na něj důležitost situace tolik nedoléhala. Ale bylo by to špatně. Člověk dělá sport, aby poznal i nové lidi z jiných sportů. A Evropské hry přesně k tomu vybízejí,“ uvažoval Prskavec a s úsměvem dodal: „Navíc jsou tady i neolympijské sporty, lidi, které bychom opravdu třeba nikdy nepotkali, a přitom si můžeme ohromně sednout. Proto jsem strašně rád, že jsme ve vesnici. I to vstávání o hodinu a půl dřív jsem schopen zkousnout."