První výhra olympiády! Sleduj Cestu za snem manželů Paulových

Na curlingu se do sebe zamilovali a nyní si díky němu plní i životní sen. Manželé Zuzana a Tomáš Paulovi se jako první čeští curleři dostali na olympijské hry. Ať už jejich počínání v turnaji smíšených dvojic dopadne jakkoliv, zaslouží si velkou pozornost. Vždyť se do Pekingu probojovali, ačkoliv oba normálně chodí do práce. „Od nového roku jsme si ale vzali neplacené volno, abychom mohli dvoufázově trénovat. Doufáme, že nás to nakopne a že budeme mít mnohem větší jistotu v odhozech a ve všech těch parametrech, které jsou potřeba k tomu, abychom vyhrávali zápasy,“ říkají manželé pracující v bankovnictví. Jejich cesta začala skvěle, vítěznou koncovkou proti Norům!

Jejich společná cesta začala před třinácti lety. Nejdřív spolu chodili, až potom se stali párem i na ledě. „Poznali jsme se uprostřed nějaké turnaje. Padli jsme si do oka a už spolu skončili,“ vzpomíná Zuzana. „Když disciplína smíšených párů vznikala, tak většinu hráčů tvořily páry. Byla to dobrá náplň rande. Proč si místo kina nejít si zahrát curling. Dnes je to už spíš netradiční. Na olympiádě ještě jeden manželský pár bude, ale už jsme opravdu raritní,“ ilustruje devětadvacetiletá reprezentantka.

Je mít v zápase na své straně manželku výhoda? „Zuzka je ten nejlepší spoluhráč, kterého můžu mít, protože se perfektně známe. Víme, kdy je kdo dole, kdy je kdo nahoře, jak se podpořit, můžeme na sebe i řvát, můžeme se i pohádat, protože víme, že to nemyslíme ve zlým. Ve finále oba bojujeme za stejný cíl. Neměnil bych,“ vysvětlil jedenatřicetiletý hráč. „Že jsme manželé, je myslím drobná výhoda, ale není to o tom, že by nám vztah pomáhal k lepším výsledkům,“ doplnil.

Když se nedaří v curlingu, tak jdu do práce, tam se mi snad něco podaří.

Oba si myslí, že podle chování na ledě by člověk rozhodně nepoznal, že jsou manželé. „Během zápasů nejsme úplně nějak kontaktní, abychom se tam museli objímat. Vypadáme dostatečně profesionálně jako dva hráči, kteří se ten zápas snaží odehrát co nejlíp,“ nastínil Tomáš a prozradil, v čem je jeho partnerka silná. „Velmi dobře hraje rychlé kameny, umí vyrážet, což je hrozně důležitý v závěrech zápasů. Zároveň velmi dobře vidí, co se v těch kruzích děje a má perfektní strategii. Na čem by mohla zapracovat, je zametání, abych se nemusel tolik dřít, protože zametám všechny kameny v rámci našeho týmu. Ale to je u mužů v této disciplíně běžné,“ usmíval se. „Asi její nejlepší vlastnost je, že směje se mým vtipům, takže si připadám, že jsem vtipný,“ žertoval.

A jak si Tomáš podle své ženy počíná na ledě? „Je velmi analytický. Celou tu hru bere s chladnou hlavou, všechno má promyšlené, kroky jsou logicky za sebou poskládané. Na můj vkus je občas moc konzervativní, to jsou ty jediné momenty, kdy se neshodneme. Propočítává si dopředu, co se může stát a díky tomu jsou naše zápasy často vyrovnané až do konce. Já jsem ta, která by radši občas do něčeho jako bouchla a rychle udělala nějaký víc překvapivý a rizikový tah. Na to Tomáš neslyší, chce to mít pod kontrolou,“ vylíčila Zuzana. „V životě je Tomáš neuvěřitelně stabilní, zodpovědný a přátelský. Vím, že se na něm můžu v čemkoliv a kdykoliv spolehnout. Obdivuji, jak je neuvěřitelně racionální, čímž mě někdy zároveň i extrémně vytáčí, ale jsem za to ráda,“ culila se Zuzana.

Ačkoliv oba mohou trénovat jen po práci, dotáhli do neuvěřitelně daleko. Oproti týmům, které se curlingem živí, mají pochopitelně nevýhodu. Na olympiádě by přesto rádi postoupili ze skupiny, v níž je během pěti dnů čeká devět zápasů. „Curling se jako sport ještě pořád vyvíjí a není tam zatím úplná profesionalizace, takže zatím jsme schopni pracovat a ještě hrát na vrcholové úrovni. Ale samozřejmě to má dopady. Na ty profesionální týmy, které hrají curling dvakrát denně a stíhají objíždět víc turnajů, nemáme,“ konstatuje Tomáš. „Kdybychom nechodili do práce, tak bychom se asi zlepšili a posunuli, ale otázkou je, jak dlouho bychom to mentálně vydrželi. Mně se líbí, že jsem schopný ty věci kombinovat. Když se nedaří v curlingu, tak jdu do práce, tam se mi snad něco podaří. A když se mi nedaří v práci, tak si zase říkám, že za dva dny jedeme na turnaj a vyhrajeme tam pár zápasů a budu mít lepší náladu.“

Podobně to vidí i Zuzana. „Já jsem s tímhle nastavením velmi spokojená. Mentálně si od curlingu odpočinu v práci a z ní si chodím oddechnout na curling. Jsou to úplně jiné styly fungování, úplně jiné mentální zátěže, jiné stresy, takže mě to jakoby vyvažuje. Není to samozřejmě ten správný model, curling by v České republice potřeboval profesionalizovat. Je potřeba, aby ti, co přijdou po nás, už měli větší prostor, k dispozici víc trenérů, výcvikových center a zdrojů, tak aby mohli bojovat o prvenství a nebylo to jen o tom, že doufáme, že se na tu olympiádu dostaneme,“ prohlásila Paulová.

Zuzana i Tomáš na curlingu oceňují zejména přátelské prostředí, které není v ostatních sportech tak běžné. „Curleři jsou speciální komunita. Hraje se fair play, což je strašně důležitá věc. Hned první bod pravidel curlingu je, že člověk by nikdy neměl ovlivnit soupeře při odhodu, nebo mu nějakým způsobem škodit. Když udělá chybu, tak se přizná. To je úplný základ toho sportu, všichni to dodržují. A to mám na tom sportu rád. Nejsou tam žádné zákeřnosti a fauly. Po zápase zve vítěz toho druhého na pivo, nebo na nějaký drink. Hráči si sednou, povídají si a panuje tam přátelská atmosféra,“ vyzdvihl.

A co je podle něj na curlingu kromě hry pro fanouška lákavé? „Curling je specifický v tom, že je možné úplně přesně slyšet, co si hráči celý zápas říkají. Takže uslyšíte veškerou komunikaci mezi mnou a mou ženou. To je asi nejzajímavější prvek, který jinde není běžný.“

Snad si nejsledovanější český sportovní pár příštích dnů bude na ledě říkat jen samé pozitivní věci. Ale i kdyby to nedopadlo podle jejich představ, nikdo se na ně určitě zlobit nebude. Vždyť jako první na olympiádě píší českou curlingovou historii. „Tlak úplně necítíme. Jediné, čeho se bojíme, že dostaneme devětkrát na zadek a pojedeme bez výhry domů. Nejsme velcí favoriti na medaili, ale chceme předvést curling v co nejlepším světle a nějak ho prezentovat v České republice, aby byl rozšířenější, a aby se dál rozvíjel,“ přejí si bronzoví medailisté z MS 2013.