Sesterská rivalita na stěně. Dvojčata ze Zlínského kraje bojovala o medaile na ODM

Přes rivalitu a hecování až do výšin lezecké stěny? Může být. Nadějná dvojčata se ve sportovním lezení pokusila vybojovat medaile na Olympiádě dětí a mládeže v Moravskoslezském kraji. Eliška a Anežka Žákovy se i přes velkou odhodlanost nedokázaly umístit na medailových pozicích. I přesto neztrácejí vášeň pro sport a chtějí do budoucna reprezentovat Zlínský kraj co nejlépe.

Obě děvčata podala na pěti různých lezeckých trasách své maximální výkony. I když jsou podobná jako vejce vejci, mají své lezecké preference každá někde jinde. To mohlo rozhodnout o finálním pořadí, kdy Anežka skončila šestá. Za svoji dominantu považuje trasy, při kterých může občas skákat. „Nebylo to ani lehké, ale ani těžké. Prostě tak akorát. Hodně jsem se u lezení bavila. Nejvíc se mi asi podařila třetí trasa. Byla tam možnost překonat část skokem, to mi jde a bavím se u toho,“ komentuje mladá lezkyně spokojeně.

Eliška byla ze začátku smutná, že se jí finále nevydařilo podle představ a skončila na osmém místě. Nakonec to ale vzala jako příležitost uvědomit si, na čem musí při tréninku zapracovat. „Abych byla lepší, musím trénovat především silové bouldery. Ale zase si uvědomuji, že mám přednosti jako dynamické kroky, ve kterých jsem lepší než ostatní,“ vysvětluje Eliška skromně. Prozradila také, že její oblíbenou lezkyní je Slovenka Janja Garnbret. Do budoucna by chtěla mít ke sportu podobný přístup. Váží si především její disciplíny v každodenním tréninku. „Hlavně doufám, že do příště překonám ségru a umístím se lépe než ona,“ dodává šibalsky.

Trenér Martin Buranský vysvětlil, že dívky měly sice lezení zkomplikované lehkým nachlazením, ale i přes to podaly kvalitní výkon. Poukázal také na to, že obě sestry jsou velmi pohybově nadané a nemají vyloženě slabou stránku. Na závěr také pochválil lezecké trasy. „Cesty na vrchol stěny byly postavené tak, aby dokázaly závodníky prověřit po silové, technické i koordinační stránce. Velmi se mi to líbilo,“ pochvaluje si.

Autor: Tomáš Kosina