Slzy i husí kůže. Biatlonistky převzaly olympijské medaile před nadšeným davem

Vyběhly postupně na plochu stadionu na místo ceremoniálu, plácly si. Evu Puskarčíkovou na chvíli přemohlo dojetí. Slzy pak zadržovala i Gabriela Soukalová. „Je to dominový efekt. Přítomnost nejbližších udělala svoje,“ říkala. Diváci bouřili. „Atmosféra byla lepší než v Soči, neskutečná energie. Nečekala jsem, že mě to tak přemůže,“ mínila Eva Puskarčíková už s bronzovou medailí z biatlonové štafety žen ze zimních olympijských her 2014 na krku.

Po devíti letech se jí dočkala společně se Soukalovou, Jitkou Landovou a Veronikou Vítkovou. Před kulisou zhruba 30 tisíc lidí při Světovém poháru v Novém Městě na Moravě, kteří už krátce po poledni přivítali hvězdy českého biatlonu bouřlivými ovacemi.

Ceremoniál zahájil sestřih závodu štafety, za který biatlonistky převzaly medaili od Romana Kumpošta, místopředsedy Českého olympijského výboru. Ten zastoupil nemocného předsedu ČOV Jiřího Kejvala. Květinami je ocenil předseda Českého svazu biatlonu Jiří Hamza. Ale s kyticemi biatlonistky ze stadionu neodešly, v nadšení je naházely publiku.

„Musím říct, že jsem měla husí kůži z toho, jak Verča dojížděla do cíle na zpětných záběrech ze Soči. Mít medaili na krku, to mi podlomilo nohy. Ona je docela těžká, ale pro mě je to opravdu silně emotivní. Nebrečela jsem, to přijde až za pár dní,“ líčila Jitka Landová. Biatlonistky se na závěr ceremoniálu vyfotily i s rodinnými příslušníky. „Jsme nadšené z toho, že všichni zůstali, neodešli, zafandili nám. A že tu mohli být naši. Děkujeme.“