Snowboardistka Hrůšová zlomila prokletí a dojela pro vytoužené zlato

Tohle byla pro Jihočechy úplná pohádka! Skromná královna svahu opět na trati řádila a ve všech svých jízdách předčila konkurentky. Díky jejímu výkonu si Jihočeský kraj připsal druhou zlatou medaili ze zimní Olympiády dětí a mládeže v Královéhradeckém kraji. Sama snowboardistka však úspěch nepřeceňuje.

Jejím největším přáním bylo vynahradit si čtvrté místo z předchozí ODM a konečně ovládnout snowboardcross. V roce 2020 totiž ve velkém finále nešťastně upadla. Nyní osudu vše vrátila a s ledovým klidem sobě vlastním vybojovala ten nejcennější kov. Je to již její druhá medaile po bronzu z obřího slalomu na snowboardu. “To je tak úžasný,  Tři roky zpátky se mi tohle nepodařilo. Měla jsem smůlu a teď už jsem přerušila tu špatnou šňůru.”

Zakřičela sis v cíli?
Trošku ano. Plácla jsem si s holkama a tím to asi skončilo. (smích)

Před startem finálové jízdy byla kvůli nehodě dlouhá časová prodleva. Bylo tohle čekání náročné?
Tyto prodlevy jsou vždycky velké zkoušky ‚mindsetu‘ a schopnosti udržet myšlenky na uzdě. Já se to zatím ještě učím. Nahoře jsem si musela sundat prkno a udělat svůj rituál celý znovu, abych se dostala do závodní pohody. 

Jak takový rituál vypadál?
Odepla jsem si zadní nohu z prkna a povzbuzovala jsem se vnitřně. 

Prý ti před závodem vždy napovídá vnitřní hlas. Co ti radil tentokrát?
Říkal mi, kam si mám na startu stoupnout a tak. (smích). V cíli chtěla obejmout každého z našeho týmu, kterého jsem potkala. (smích)

Která z jízd pro tebe byla nejtěžší?
Asi finálová, protože jsme se tu utkali s nejlepšíma holkama a mě úplně nevyšel start. Straty mám obecně průměrné.

Já jsem tě ale  viděl v každé jízdě na prvním místě, tak jak ses tam propracovala?
Moje nejsilnější stránkou jsou boule hned po startu, kde často naberu to první místo.

Jak ses na trati vypořádala s nervozitou?
Mco nervózní nebývám. Akorát u velkého finále jsem nervozitu pociťovala. Já sama bych si na sebe takový tlak nekladla, ale všichni okolo mě chodili a říkali: „Pojď, budeš první!“ To mě spíš víc vyklepe než já sebe samotnou. A to delší čekání na start mi na klidu také nepřidalo.

Tohle si zaslouží oslavu…
Dám si vířivku a chtěla bych si taky ťuknout s mamkou aspoň nějakým čajíčkem. (smích)

Autor: Viktor Pavlovec