Štafetový bronz z olympijských tratí! Biatlonistka Mikolášová napotřetí odvalila brambory

Říká se: do třetice všeho dobrého. A v případě Hedy Mikolášové to platí stoprocentně. Sedmnáctiletá biatlonistka totiž na Olympijských hrách v jihokorejském Kangwonu dvakrát skončila těsně pod stupni vítězů na čtvrtém místě. V závodu smíšených štafet, jejím třetím startu na hrách, hodlala nechat zbytek svých sil. Společně s Ilonou Plecháčovou, která ovládla individuální závod, Jakubem Neuhäuserem a Lukášem Kulhánkem nakonec díky bronzu vytouženou medaili získala.

„Užila jsem si to, i když byla docela zima, ale zvládli jsme to,“ hlásila šťastně v cíli. „Byla jsem taky trochu vystresovaná, protože ve štafetě to člověk nepokazí jen sám sobě, ale i ostatním.“

Plán pro štafetový závod zněl od trenérů jasně. „Jet rychle, dobře zastřílet, nejlíp nedobíjet a vyjet klukům velký náskok, aby měli co nejlepší pozici. Tak to mě pobavilo, ale je to ten cíl, takže se o něj pokusím,“ smála se před startem Mikolášová, která českou štafetu rozbíhala.

Tratě, na kterých o cenné kovy usilovali také biatlonisti na olympijských hrách v Pchjongčchangu 2018, si Mikolášová v celku užívá. Navzdory extrémním podmínkám. „Jet na olympijských tratích je fakt hustý. Překvapily mě. Bála jsem se, že to bude horší. Všichni říkali, že jsou těžké, ale docela mi vyhovovaly,“ popisovala závodnice, která kvůli biatlonu přesídlila z Prahy do Jablonce nad Nisou.

Mráz minus 16 stupňů a silný vítr ji potrápily hlavně při sprintu. „Když jsem jela na trestném kole, táhl mě vítr dozadu, fakt mě zastavoval. Stojka mě mrzela, protože tam jsem se i vydýchala, ale jak se zvedl ten sníh… no jsem ráda, že jsem nedala búra,“ povzdechla si.

Mikolášová coby dítě začínala s gymnastikou a hlavně atletikou. K biatlonu se dostala přes maminku. „Jednou přišla s tím, že manžel kolegyně z práce je trenér, jestli to nechci zkusit. A biatlon mě začal bavit, bylo mi asi devět nebo deset let,“ líčila své biatlonové začátky. „Od mala mě to ke sportu hodně táhlo, nebyla jsem umělecký typ. Dělala jsem atletiku i biatlon současně. Pak přišel moment, kdy jsem se musela rozhodnout a já se přiklonila k biatlonu.

V té době válela v reprezentaci Gabriela Soukalová. „Samozřejmě jsem ji sledovala, byla to ikona. Ale nezačala jsem dělat biatlon kvůli ní, přišla nabídka a já to zkusila.“

Teď sama kráčí po olympijské cestě. Svůj kraj reprezentovala na letní i zimní edici Olympiády dětí a mládeže, loni si už vybojovala nominaci na Evropský olympijský festival mládeže a letos obstála ve světové konkurenci – z Olympijských her mládeže veze bronz a dvě skvělá čtvrtá místa. „Ani se nedá popsat, jak jsem ráda, že jsem tu mohla být. Odvážím si medaili, cenné zkušenosti a získala jsem nové kamarády.“

A plány do budoucna?
„Chci se dostat do repre áčka a sním o velké olympiádě,“ prozradila. „Budu makat, abych ji třeba jednou i vyhrála.“