Startérka Hejnová se nevzdala: Sport vás dost naučí. Poběžte s námi!

Startovních výstřelů slyšela nepočítaně a na každý z nich se pečlivě soustředila. To proto, aby si o pár desítek sekund později doběhla třeba pro stříbrnou medaili na olympijských hrách v Londýně 2012. Atletka Zuzana Hejnová však tentokrát bude na druhém břehu – v roli startérky T-Mobile Olympijského běhu, který se 21. června poběží v 90 lokalitách České republiky a také v americkém Washingtonu. „Věřím, že vystřelím líp než Jarda Jágr,“ usmívala si při vzpomínce na startéra loňského ročníku a vyzvala: „Poběžte s námi!“

Právě medailový úspěch v Londýně patří k nejemotivnějším zážitkům její kariéry. „Protože to byla má první velká dospělá medaile, a ještě k tomu na olympijských hrách. Pocity jsou ale srovnatelné s vítězstvím na mistrovství světa v Moskvě,“ líčí dvojnásobná světová šampionka v běhu na 400 metrů překážek. „Vyhrát je nejvíc, každý triumf je hrozně emotivní. Těžko se to popisuje.“

Olympijský běh nabízí pěti a desetikilometrovou distanci. Hejnová coby sprinterka nikdy žádné štreky běhat nepotřebovala. „Asi před dvěma lety jsem se nechala ukecat na takový bláznivý závod a tam jsem běžela 12 kilometrů. Myslím, že víc jsem asi nikdy v kuse nezvládla. Opravdu ani v tréninku ne. Většinou jsme běhali na čas 40 minut, bylo to plus mínus  osm kilometrů,“ vysvětluje.

Tahle zkušenost byla pro mě obrovský motor. Jsem přesvědčená, že kdybych na Evropě medaili měla, v Londýně by se mi to nepodařilo.

Závodit maminku malého Matyáše vždycky bavilo. „S tréninkem to tak vždycky nebylo, ale brala jsem to jako nutnost právě kvůli závodům.“ A když se zrovna některý nepovedl? Přeřadila na vyšší rychlost. Stejně jako po nepovedeném mistrovství Evropy v Helsinkách 2012, kde skočila těsně pod stupni vítězů.

„Byla jsem extrémně smutná, ale zároveň hrozně naštvaná. Nakoplo mě to. Věděla jsem, že s tím musím něco udělat. Vzepjala jsem se ze všech svých sil a díky tomu jsem pak získala medaili na olympiádě,“ vzpomíná. „Tahle zkušenost byla pro mě obrovský motor. Jsem přesvědčená, že kdybych na Evropě medaili měla, v Londýně by se mi to nepodařilo.“

Sport si přenesla i do nové role maminky. „Obecně si myslím, že sportovkyně nejsou tak úzkostlivé. Že si snadněji poradí s některými situacemi. Uvidím, co to se mnou udělá, až syn povyroste, třeba když si natluče,“ přemýšlí. „Sport vás ale dost naučí. Ani já sama k sobě jsem úzkostlivá nemohla být.“

Oslavte spolu s námi olympijské myšlenky a přihlaste se na Olympijský běh.