Strhující podívanou do poslední směny nabídlo finále softballu
Po dlouhých devatenácti letech se vrátil softball na Olympiádu dětí a mládeže. Stejně jako všechna předešlá utkání přivítal Sportovní areál v Hluboké nad Vltavou i finále softballu, v němž se ve čtvrtek utkaly týmy Ústeckého kraje a Hlavního města Prahy. Diváci sledovali velmi vyrovnaný zápas, který rozhodl až bod Pražanek z poslední směny.
Návrat softballu mezi sporty Olympiády dětí a mládeže okomentoval i manažer týmu, Martin Chmelík: „Když jsme zjistili, že se softball dostal na ODM v kategorii U15, tak jsme měli radost, protože takový tým složíme a tušili jsme, že bychom mohli uspět. Náš odhad byl, že bychom mohli a chtěli se probojovat do finále. V turnaji se o to člověk klepe, když jede s touhle rolí, protože má jenom jeden pokus. Povedlo se nám to, máme v tomhle věku psychicky zkušený tým. Holky se jen tak nerozsypou a toho si vážím.“
„Měla jsem radost, že se sem softball konečně dostal a že patřím právě do toho ročníku, který tady může být,“ dodává reprezentantka Ústeckého kraje Klaudie Přibylová.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Martin Chmelík popsal i proces nominace: „Tým jsme mohli vybrat ze tří klubů. Beavers Chomutov, kterého jsem zástupce i já a deset slečen. Vlastně už všech dvanáct, protože další holky jsou z týmu Praotci Roudnice nad Labem a od letoška už hrají taky za Beavers, protože nesložili tým děvčat. Hrály s klukama baseball, to už kvůli věku nemůžou, takže jsme je rádi přivítali u nás. Zásluha na tom, že tady jsou, určitě patří Roudnici nad Labem, protože tam se softball naučily. Měli jsme na tréninku i dvě hráčky z Mostu, ale jsou méně zkušené. I když jsme chtěli mít výběr pestřejší, přišlo by nám nefér, kdyby s námi jel někdo o kus horší než nakonec zvolené hráčky.“
Že by tento fakt pomohl i týmové chemii si však nemyslí. „Před pětadvaceti lety jsem trénoval juniorskou reprezentaci kluků a myslím, že si to sedne vždycky, protože všichni hráči mají společný cíl.“
Tento společný cíl následoval výběr Ústeckého kraje od prvního dne, o čemž svědčí vysoké výhry 18:0 proti Plzeňskému kraji a 11:1 proti kraji Vysočina. V nastoleném trendu softbalistky pokračovaly i další dny a bez jediné porážky dokráčely až do finále. „Čekali jsme těžší zápasy a vůbec jsme netušili, že bychom mohli být ve finále Olympiády dětí a mládeže. Poté, co jsme druhý den porazily naše dva největší soupeře ve skupině, Jihomoravský a Středočeský kraj, jsme už začaly přemýšlet o účasti ve finále,“ popisuje Klaudie.
Na Olympiádě dětí a mládeže se soutěžilo ve 20 sportech. 🙌 Tím ale nekončíme! Přijďte si jich vyzkoušet 52 na Olympijský...
Zveřejnil(a) Olympiáda dětí a mládeže dne Neděle 30. června 2024
V něm vyzvaly reprezentantky Hlavního města Prahy. Od prvního okamžiku byla k vidění pravá finálová atmosféra. „Já se při tom trošku víc stresuju, ale některým holkám to pomáhá,“ přiznává hráčka zastávající pozici catchera. „Za mě bylo fajn, že se hrálo v Hluboké a nebylo tady tolik lidí.“
K bouřlivé atmosféře se málem přidalo i počasí, dešťová přeháňka ale naštěstí o kousek minula sportovní areál, a tak pouze mírný vítr nahradil do té doby svítící sluníčko. „Zrovna na catcherovi je fakt teplo, ale jsme vytrénovaný, takže to zvládáme.“
A teď k samotnému průběhu zápasu. Martin Chmelík si jen pár minut po začátku utkání vyžádal oddechový čas. „Šel jsem holky uklidnit, protože se nám tam dostaly hráčky a říkal jsem jim, ať hrajou to, co uměj, protože to doopravdy uměj. Což pak v utkání předvedly.“
Například když se tým Ústeckého kraje ujal vedení po odpalu Barbory Chmelíkové. Už v první směně ale dokázaly pražské hráčky odpovědět dvěma body. Zatímco z tribuny zaznívaly pokřiky „Hustý Ústí!“ nebo „Praha! Praha!“, i trenéři se snažili předat rady svým svěřenkyním. „Kdo nešvihne, nemůže trefit míč!“ ozval se Martin Chmelík. Oba týmy se ještě dvakrát vyměnily ve vedoucí pozici a do šesté směny celky vstupovaly za stavu 4:3 pro výběr Prahy. Reprezentantkám ústeckého kraje se podařilo na pálce vyrovnat skóre. Pražanky však měly ještě možnost rozhodnout, což se jim díky doběhu Natálie Budínové povedlo a mohly slavit výhru 5:4.
Jejich soupeřky i po prohraném finále neskrývaly nadšení ze zisku stříbrné medaile. „I když to nakonec nedopadlo, mám určitě radost a myslím si, že můžu mluvit i za tým.“
Kromě výborných výkonů a skvělé atmosféry nabídlo utkání i hezké momenty, kdy je vidět, že se děti sportem opravdu baví. Jeden takový nastal ke konci zápasu, kdy i přes nepříznivý stav pro tým Ústeckého kraje mohli diváci spatřit Gabrielu Pěničkovou, jak se během čekání před odpalováním popichuje s dotěrným maskotem, vydrou Sunny.
Autor: Matěj Kulhánek