Trenér versus příliš ambiciozní rodič! Jak se na něj připravit?

Tenhle jev se začíná na stadionech a ve sportovních halách objevovat stále častěji. Jmenuje se „příliš ambiciozní rodič“ a trenérům dětí a mládeže je doslova trnem v oku. Proto je dobré, když jsou trenéři na takové setkání připraveni. „Určitě doporučuji, aby minimálně vždy na začátku sezony, ale optimálně několikrát do roka, zorganizoval trenér setkání s rodiči, jehož účelem bude vyjasnění cílů a způsobu práce,“ říká sportovní psycholožka Veronika Baláková.

A o co konkrétně jde? „Trenér by si měl s rodiči vyjasnit, a následně se shodnout na tom, jaké jsou priority v práci s dětmi, jak bude k dětem přistupovat, na co bude klást důraz, jakým způsobem bude vybírat sestavu pro utkání, jaké chování bude po dětech vyžadovat atd,“ vypočítává Baláková.

Poté by mělo následovat sestavení pravidel a sankcí za jejich porušení. „Jinými slovy rodiče by měli jasně znát svou úlohu. Měli by vědět, jakým způsobem mohou trenérovi pomáhat, jak se chovat při tréninku či zápase a jakým způsobem s dětmi o jejich výkonech mluvit mimo sportovní prostředí,“ vysvětluje Baláková. „Cílem je, aby rodiče i trenéři na děti působili jednotně, v opačném případě to může dítě velmi negativně ovlivňovat v osobnostním i sportovním rozvoji a zvýšit pravděpodobnost předčasného ukončení sportování.“

Trenér se musí rozhodnout, zda bude přínosné konflikt před dítětem řešit.

Jistojistě se najdou rodiče, kteří se nedokáží s trenérem na pravidlech dohodnout. Potom mají mít možnost najít si pro své dítě jiný klub a stejně tak i trenér by měl mít možnost požádat rodiče o změnu týmu. „Otázkou však zůstává, zda trenér, případně klub, upřednostňuje sportovce „dělajícího body“ anebo zdravý rozvoj jedince, ale to už je na filozofii každého trenéra či klubu,“ líčí Baláková. „V první řadě by měl mít trenér možnost s „problémovým“ rodičem promluvit, odkázat se na předem dohodnutá pravidla, požádat o úpravu chování a pokusit se nalézt s rodičem společnou cestu.“

Dohodnutá pravidla platí

Dohodnutá pravidla mezi rodiči a trenéry by měly znát i děti. V případě, že je dítě přítomno konfliktu mezi trenérem a rodičem, je potřeba zvážit povahu a závažnost situace. „Trenér se musí rozhodnout, zda bude přínosné konflikt před dítětem řešit (dítě se učí, že dodržování pravidel se týká všech a že jsou skutečně závazná), nebo zda bude lepší rozpor odsunout na vhodnější chvíli, kdy bude trenér s rodičem o samotě. Vždy by měl ale trenér zachovat chladnou hlavu a řešit situaci konstruktivně,“ říká Baláková.

Přítomnost rodičů na tréninku nemusí být primárně na škodu, právě naopak. Dítě se učí podávat výkony v jejich přítomnosti, soustředit se na úkol a poslouchat a respektovat trenéra a jeho postupy. „ V zápasech či soutěžích potom nemusí prožívat takovou míru nervozity a mít potíže s koncentrací, když se na něj rodiče přijdou podívat,“ prozrazuje sportovní psycholožka. „Samozřejmě je ale potřeba předem vydefinovat podmínky, za jakých mohou rodiče na tréninku být, tak aby chod a efektivitu tréninku nenarušovali.“

Je potřeba mít na paměti, že rodiče jsou nedílnou součástí dětí. Mohou být pro jejich sportování i trenéry velmi přínosní, pomáhat s organizací a vytvářet příznivou atmosféru pro sportování dětí. „Tak jako trenéry většinou nikdo neučil, jak vytvářet vztahy se svými svěřenci, tak ani rodiče nikdo neučil, jak být rodičem sportovcem.“