V Soči wow, v Koreji stříbrná zima. Do Pekingu jede Krčmář jako hrající kapitán

Na minulé olympiádě v Pchjongčchangu si biatlonista Michal Krčmář splnil dětský sen, když ve sprintu vybojoval stříbrnou medaili. Tehdy byl druhým nejmladším členem české sestavy. Do Pekingu už pojede jako zkušený „kápo“ mužů s malorážkami na zádech. „Hrající kapitán,“ říká o své roli s humorem.

Jasné motto provází Michala Krčmáře jeho sportovní kariérou: „Když něco děláš, dělej to pořádně a naplno.“ Platilo to pro ukázkový trénink s fotbalisty Sparty, jimž nadšeně fandí, platí to pro všechny „obyčejné“ závody v sezoně a platit to bude samozřejmě i pro nadcházející olympiádu v Pekingu.

Proto, i když by si mohl říct, že z pohledu olympijských účastí má už díky stříbru z roku 2018 z Pchjongčchangu splněno, a jeho příští vysněnou metou je jet ve žlutém jako vedoucí závodník Světového poháru, chystá se na svátek pod pěti kruhy znovu s plnou zodpovědností.

„Olympiáda je specifická svým klimatem. Tím, co vyzařuje. Když tam člověk přijede, chodí tam a vidí olympijský oheň nebo olympijské kruhy, je to nejvíc, co pro nás může být. Pro biatlon je to největší akce. To, co olympiádu pro nás vystihuje, je jedinečnost té chvíle,“ zasní se jedenatřicetiletý Krčmář.

Při pohledu na jeho příběh se dá krásně sledovat, jak se český biatlon mění. Krčmář startoval před osmi lety v Soči, kde na stupně vítězů vystoupali dvakrát Ondřej Moravec a jednou Jaroslav Soukup. „A já jsem si tam odbyl takové to wow,“ vybavuje si rodák z Vrchlabí. V individuálním závodě na 20 kilometrů skončil na 61. místě, štafetě pomohl k 11. příčce. Nic, z čeho by musel jásat, ani něco, za co by se musel doma stydět.

Být profesionál. Nic nepodcenit, odvést maximum v tréninku a odevzdat všechno na trati

To za čtyři roky do Pchjongčchangu už jel s ambicemi. „Tam jsem přijel a soustředil jsem se na závod a na výkon,“ ohlíží se za korejskou zkušeností. Biatlonisté při ní bojovali s ukrutnými bezmála dvacetistupňovými mrazy a Krčmář speciálně ještě s napětím a nervozitou.

Očekávání dokázal postříbřit. „Byl to poslední zlomový bod v mé kariéře, kde jsem si řekl, že obětování a cesta před nástrahy stály za to. Mám medaili a nikdo už mi ji nevezme,“ hlásí hrdě.

Aby si ji jednou mohl pověsit na krk, musel postoupit mnohé. Už ve třinácti letech se odstěhoval od rodičů a vydal se za sportem. „Tehdy to pro mě bylo dost brzo. Z Vrchlabí jsem se odstěhoval k babičce a dědovi do Žamberka, domů jsem to měl dvě hodiny. V tu chvíli jsem si řekl, že když je to takhle, tak je důležité, abych sportu obětoval všechno,“ uvědomuje si věčně usměvavý Bimbo zpětně.

Za tuto odvahu se mu dostalo i odměny v podobě vstupu do biatlonové reprezentace v době, kterou považoval za nejpříhodnější. Z juniorské kategorie totiž začal vykukovat po roce 2012, kdy biatlon v České republice dominoval a fanoušci bláznili při výkonu Gabriely Soukalové a spol.

„Během tohoto boomu jsem se já mohl v klidu a v ústraní připravovat a vytáhnout se za klukama jako byli Jarda Soukup, Ondra Moravec a Michal Šlesingr. To byly pro mě spolu s odchodem z domova dva největší zlomové momenty,“ ohlíží se Krčmář.

Tu a tam naznačí, že doba, kdy následoval veterány českého biatlonu, je pryč. „Mladí mají dnes svoji hlavu a svoji cestu,“ nadhodí Krčmář fakt, že radit současným nováčkům kolikrát nemusí být moc úspěšné.

Rád vzpomíná na svého trenéra Čeňka Suchomela, nestora letohradského biatlonu, pod jehož vedením kdysi stoupal ke špičce. „Už tady mezi námi není,“ špitne a oči mu zvlhnou dojetím. Je vděčný své rodině, že si podle jeho tréninků řídí společně strávený čas.

Ačkoliv se věnuje individuálnímu sportu, považuje se Krčmář za týmového hráče. Dobrý výsledek mu udělá větší radost ve štafetě než v individuálním závodě, na špatné umístění se také lépe zapomíná v partě. „Žijeme spolu deset měsíců v roce. Každý s každým je víc nebo míň kamarád,“ říká o biatlonové komunitě.

Už jen proto Krčmář ví, že nechce zklamat. A zklamání by v jeho očích znamenalo, kdyby do každého svého závodu nedal vše. Ostatně, co v jeho očích znamená slogan Jít do toho olympijsky? „Být profesionál. Nic nepodcenit, odvést maximum v tréninku a odevzdat všechno na trati,“ pronáší se vší vážností.