Víme, jak restartovat fyzičku u dětí. Kdo musí podat pomocnou ruku?

Stezky Válečníků, válečnický sprint, kešky v Děčíně a jeho okolí - to všechno s jediným cílem: dostat děti s rodiči ven a udržet je době lockdownu v pohybu. „Taky jsem v rámci možností pořádal tréninky u nás na zahradě. Děti tam běhaly kopečky, hrály basket nebo fotbal. Ani se jim nechtělo domů,“ směje se Jakub Houška, basketbalový trenér dětí a mládeže v BK Děčín.

Navzdory obrovskému úsilí pozoroval úbytek kondice i herních dovedností. „Nejhůř na tom byly děti, které v osmi, devíti, desíti letech začínaly s basketem. Když se totiž vrátily, měly hrát v kategorii U11 a chyběly jim základní herní dovednosti. Přeskočily minimálně rok. Viděli jsme, že vůbec nic neumí. Tam to bylo extrémně znát.“

Díky trenérským pobídkám však děti z klubu neodešly a trenéři je postupnými kroky vraceli zpět. „Jak na to? Pro nás bylo nejdůležitější, aby měly ze sportování radost. Proto jsme organizovali a objížděli nejrůznější turnaje. Zápasy je baví, mají z nich radost,“ vysvětluje Houška. „Namotivovat je byla priorita s tím, že dovednosti dotrénujeme později.“

Je to bída. Děti přibraly, kondice šla dolů.

Některé děti se přesto svou sníženou výkonností trápily. „Navíc přibraly. Bylo vidět, že jim to vůbec není jedno. Je to teď trochu i psychologie,“ popisuje Houška. „Říkám jim, že je pro mě důležité, aby makaly, kam až můžou. Příště zas dokážou o kousek víc.“

A co ve škole?

Podobnou zkušenost mají také učitelé tělesné výchovy na základních školách. I oni pozorují u dětí přibývající kilogramy a upadající kondici. Což ukazují také data ze školního projektu Sazka olympijský víceboj, zhoršily se prakticky ve všech sledovaných parametrech.

Pandemie umocnila už tak klesající trend jejich výkonosti. „Je to bída. Děti přibraly, kondice šla dolů,“ přiznává Jiří Lehečka, učitel tělesné výchovy na základní škole v Kněžmostu. „Musím v hodinách snižovat nároky. Obvykle pro jednu hodinu volím nějaký olympijský sport, ve druhé se zaměřuju na kondici a třetí si děti volí sami, aby je to bavilo a měli pocit, že to můžou trošku ovlivnit."

V rukou to podle něj mají především rodiče. „My máme tři hodiny tělocviku, plus chodí děti do kroužků. Mnohdy vidím, že ani čtyři hodiny nestačí k tomu, aby se zlepšily. Alespoň dál netloustnou a snad je to i baví, i když už to není takové to: Hurááá tělák!“ vypráví Lehečka. „Pokud nejsou doma vedeni k pohybu a zdravému životnímu stylu, nestačí to.“

Na co si dát pozor

Vrátit děti do kondice je společný cíl trenérů i učitelů. Je ale nutné udělat to bezpečně. „Jednotný návod neexistuje, je důležité sledovat individuální limity dětí, každé je na tom jinak. Netlačit na to, aby to konkrétní dítě zvládlo všechno s ostatními,“ popisuje David Vrbický, fyzioterapeut z Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

V důsledku absence pohybu se navíc u dětí ve vyšší míře objevují nejrůznější svalové dysbalance. „Nejčastěji jsou to takzvaná hrbatá záda. Stoupá nám procento takových dětí, které se objevují v ordinacích. Náprava je možná v řádech měsíců. Děti ale musejí ve spolupráci s rodiči cvičit i doma,“ říká Vrbický. „Obecně si pak myslím, že náplní hodin tělesné výchovy by měla být kompenzační cvičení, protože děti nesedí v lavicích ergometricky ideálně.“

Jenže na internetu je takových cvičení nespočet. „A učitelé by neměli vybírat náhodně. Na druhou stranu mi tu chybí metodický návod, jak by cvičení mělo vypadat - tedy různé balíčky, ze kterých by učitelé volili takové, které jsou jim blízké, ale metodicky vedené.“