Vymění žárovku u auta a klidně se hodí i do gala! Bronzová medailistka z Troji zvládá obojí

Občas špatně zaparkuje a pak si své auto musí vyzvednou na odtahovém parkovišti, třeba jako po kvalifikaci na Světovém poháru v pražské Troji. Většinou však Gabriela Satková zvládá s auty mnohem víc než běžný řidič. Její otec, prodejce aut a majitel servisu a autobazaru, totiž všechny své děti náležitě vzdělával. „Hned po závodu v Troji jsme třeba měnili pneumatiky,“ směje se jednadvacetiletá kanoistka, která v pražských peřejích vybojovala bronz.

„Asi kdybych někde uvízla a nikdo by tam nebyl, zvládla bych si je vyměnit sama. Myslím ale, že bude určitě lepší, když mi s tím vždycky někdo pomůže,“ vysvětluje. „Táta by si nejspíš přál, abych uměla opravit auto, ale takhle to není.“

S „malými“ opravami přesto do servisu v nadsázce nesmí. „Je rád, když jsme samostatné, a tak jsem si vyměňovala žárovku sama. Pár potíží tam ale bylo, nejdřív jsem koupila špatnou a jela pro novou. Pak mi zase spadla dolů do auta a nešla vyndat, takže jsem si musela koupit další. Nakonec jsem to zvládla. A olej si taky doplním,“ popisuje Satková, jejíž starší sestra a bratr také pádlují.

Jinak si myslím, že jsem stejně taková dámička i přesto, jak nás taťka vychoval. Ráda se hezky obléknu, nalíčím, ale když to nemám, přežiju.“

Táta hrával volejbal, máma válela ve standardních tancích. „Táta nás nevychovával úplně jako holky ve smyslu, že bychom chodily s nalakovanými nehty. Hodně jsme sportovaly a občas mu pomáhaly v práci s nějakými jednoduššími věcmi jako vyčistit nebo naleštit auto,“ popisuje a se smíchem dodává: „Jinak si myslím, že jsem stejně taková dámička i přesto, jak nás taťka vychoval. Ráda se hezky obléknu, nalíčím, ale když to nemám, přežiju.“

Lásku k eleganci zdědila po mamince. „V tomhle si rozumíme, pořád probíráme, co jsme si koupily na sebe. Já moc vlohy na tancování nemám, i když bych moc ráda měla. To se ukázalo v tanečních,“ pokrčí rameny.

A tak na plné čáře vyhrává pádlování. „Mám strašně ráda vodáckou komunitu. Baví mě i příroda, i když dneska už to o ní tolik není. Když jsme ale byli malí, trávili jsme u vody hodně času pod stany. Byly to krásné a dobrodružné časy,“ popisuje Satková, která se už za pár dní představí na Evropských hrách v polském Krakově. „Teď si užívám hlavně tu vodu samotnou. Miluju pocit, jak ji můžu cítit, jak si s ní můžu hrát. Zkouším různé věci, to mám nejraději.“