Vzájemně si pomáháme. Liberecké krasobruslařky o sesterském poutu i tvrdých pádech

Dynamická hudba, pestrobarevné šaty a vločky odlétávající od bruslí. Na zimním stadionu v Nové Pace odstartovaly závody v krasobruslení. Mezi dívkami se představilo i sesterské duo Nikol a Markéta Kovaříkovy.

Mladé krasobruslařky si pochvalovaly hlavně bouřlivou atmosféru: „Je hezké, že lidi tleskají, i když se to nepovede,“ usmívá se starší Nikol, která letos zažívá svou druhou Olympiádu dětí a mládeže. Sestry se ale povzbuzovaly jako vždy i navzájem. Rivalita mezi nimi totiž neexistuje.

„Nikol mě vždycky ve všem podpoří. I když udělám největší propadák, je tu pro mě,“ říká Markéta. „Snažím se Markétku i něco naučit a předat jí zkušenosti, protože jsem starší. Ale i ona mě někdy motivuje, protože jí to třeba jde líp. Je to taková turbo myš. Pomáháme si vzájemně,“ dodává Nikol.

Nejsou brusle jako brusle

S předvedeným výkonem byla spokojenější mladší Markéta. Ve volné jízdě obsadila krásné deváté místo, přesto k sobě byla kritická: „Mohlo to určitě být o hodně lepší. Je tu hodně lidí, celá rodina na mě koukala v televizi a spoléhala na mě, takže jsem byla hodně nervózní, a pokazila jsem to.“

Nikol se krátký program úplně podle představ také nepovedl: „Umím to samozřejmě jezdit i líp. Měnila jsem brusle, dlouho jsem teď nejela žádný závod a měla jsem velkou trému, takže to nebylo nic moc.“ Předchozí pár bruslí měla sice jen čtyři měsíce, ale zjistila, že jí jsou velké a také moc měkké. „Povolovaly se mi a pak zajížděl jazyk, takže se nedalo pořádně trénovat. Koupili jsme jiný typ, tvrdší a menší. Měla jsem je jen týden, takže je nemám ještě rozježděné a je to těžší. Mají i vyšší podpatek, takže dopady jsou jiné, někdy mám pocit, že padám dozadu,“ vysvětluje.

Kouzelné, ale bolavé skoky

Proč si vybraly právě krasobruslení? Markéta má jasno – elegance. „Mně se líbil projev krasobruslařek a skoky. Nechápala jsem, jak se točí,“ doplňuje ji starší sestra. A teď už se umí točit i ona. Krasobruslařky se nejdřív naučí výjezdy, pak na suchu rotace a postupně začnou skákat jednoduché skoky, až po jednoduchého axela. A pak se postupně učí dvojité.

Já mám kolikrát chuť se rozbrečet. Někdy je těžké vstát, ale když víte, že musíte, tak prostě vstanete.

Podle Markéty jsou ale na krasobruslení nejtěžší právě skoky. Nikol ji doplňuje: „Výjezd ze skoku, vcítit se do hudby a dokončit jízdu. A na psychiku je to také těžké. Když se nedaří, tak se bojím a pak se ani nedokážu do skoku odrazit. Na soustředění jsme měli mentální přípravu a přišlo mi, že to pomohlo. Taky mi pomáhá si s někým před závodem povídat.“

Když pád přijde, závodnice se musí hned zvednout, sladit se s hudbou a pokračovat v jízdě. To sice často není vůbec jednoduché, ale krasobruslařky se to učí už od malička. „Já mám kolikrát chuť se rozbrečet. Někdy je těžké vstát, ale když víte, že musíte, tak prostě vstanete,“ říká Nikol. Pád na ledovou plochu samozřejmě také bolí. „Když je delší pauza, tak padání víc bolí. Pak se ale tzv. pomlátíme a je to dobrý,“ dodává.

Autorka: Eliška Krátká