Vzpomínky na Tokio 64: Čáslavská oslnila celý svět

Před zahájením olympijských her v roce 1964 byla vyhlášena jako jedna z nejkrásnějších sportovkyň, které budou v Tokiu startovat. Tehdy ještě nikdo včetně samotné Věry Čáslavské netušil, že bude nejen nejhezčí, ale i nejlepší sportovkyní XVIII. letních her.

Bylo jí dvaadvacet let a účastnila se už druhých olympijských her. Z Říma si v roce 1960 přivezla Věra Čáslavská stříbro z víceboje družstev. O čtyři roky později odjížděla do Tokia jako korunní princezna světové gymnastiky za sovětskou závodnicí Larisou Latyninovou, vracela se jako královna.

Kromě prvenství ve víceboji, přeskoku a na kladině a týmového stříbra získala i sympatie diváků nejen v Japonsku, ale prostřednictvím televize na celém světě. A to i díky magickému momentu. Fanoušky uchvátila na bradlech díky dvojnému obratu, který Japonci pojmenovali „ultra C“.

 „Bylo to proto, že nejvyšším vrcholem obtížnosti byla stupnice typu C. A jim se ten obrat tak líbil, že mu dali název ultra C,“ vzpomínala Čáslavská.

 Právě tento prvek jí přitom v Tokiu ve finále nevyšel a přišla kvůli němu o další téměř jisté zlato. Věra se však po pádu nevzdala a znovu naskočila na bradla. Nechtěla Japonce zklamat, proto celou sestavu zopakovala i s dvojným ultra C.

„Normálně se to pak zabalí. Jenže já jsem do toho šla znovu. A vystřihla jsem pro publikum ještě jednou celou sestavu i s dvojným ultra C,“ vyprávěla legendární gymnastka, která se díky počtu medailí stala nejúspěšnější olympioničkou v Tokiu.

Japonci z ní byli tak uchváceni, že ji dokonce na audienci přijal císař Hirohito. Od jednoho z fanoušků dokonce dostala originální samurajský meč z 6. století. „To pro mě byla nejvyšší medaile z japonské olympiády,“ zdůrazňovala paní Věra, jak velkou hodnotu pro ni tento historický předmět měl.

Čáslavská následně zazářila i na hrách v Mexiku 1968, které se konaly jen necelé dva měsíce po okupaci Československa sovětskou armádou. Svými sestavami znovu předčila sovětské reprezentantky. Vedle suverénní obhajoby ve víceboji ovládla i bradla, přeskok a prostná, k tomu přidala stříbro na kladině a v družstvech. Stala se hrdinkou her a na konci roku byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa. Následně ukončila bohatou kariéru.

"Zlatá Věra" získala na 140 medailí, čtyřikrát se stala gymnastickou mistryní světa a jedenáctkrát mistryní Evropy. Se sedmi zlatými a čtyřmi stříbrnými jedna z nejvýraznějších postav historie olympijských her.

Za svou sportovní činnost a občanské postoje dostala čtyřnásobná domácí sportovkyně roku řadu vyznamenání v čele s Cenou Pierre de Coubertina, kterou jí v roce 1989 udělil Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO, či Olympijským řádem MOV z roku 1991. Je též nositelkou státní Medaile Za zásluhy (1995) nebo japonského Řádu vycházejícího slunce (2010). Paní Věra zemřela po vleklé nemoci v srpnu 2016 ve věku 74 let.