Olympijským bronzem z Montrealu se společně se stříbrem v družstvech postaral o první velký úspěch domácího moderního pětiboje. Později renomovaný kouč, působil převážně v zahraničí.

Letenku do Kanady si Jan Bártů zajistil druhým místem na mistrovství světa juniorů pár týdnů před olympiádou. Soutěž pod pěti kruhy zahájil plným počtem bodů v parkuru, po skvělém šermu se posunul na druhé místo, které mu patřilo i po střelbě. Díky osobnímu plaveckému rekordu dokonce před závěrečnou disciplínou vedl, ve vyčerpávajícím běhu se před něj v konečném pořadí dostali Polák Pyciak-Peciak a Sovět Ledněv. V družstvu s Jiřím Adamem a Bohumilem Starnovským přidal k bronzu neméně překvapivé stříbro.

Bártů kráčel ve šlépějích svého otce Karla, účastníka olympijských her v roce 1948, jenž vychoval řadu výborných závodníků a jako reprezentační trenér ve druhé polovině 70. let dovedl čs. moderní pětiboj k historickým úspěchům. Na OH 1980 v Moskvě skončilo družstvo, v němž Adama nahradil Milan Kadlec, šesté, individuální závod se Bártů příliš nevydařil. Po ukončení kariéry se dal na trenérskou dráhu, působil též v Mexiku, USA či Velké Británii.