Členka stříbrného družstva gymnastek na OH 1964 a 1968, mezitím se podílela na týmovém titulu mistryň světa. Na evropských šampionátech vybojovala dva individuální bronzy.

Na hrách v Tokiu tehdy šestnáctiletá Marianna Krajčírová spolu s dalšími pěti kolegyněmi v čele s Věrou Čáslavskou nestačily pouze na favorizované sovětské závodnice. Obdobná situace se opakovala i o čtyři roky později v Mexiku, kde navíc Krajčírová skončila čtvrtá v přeskoku a devátá ve víceboji. Dlouholetá domácí dvojka za Čáslavskou zakončila kariéru na OH 1972 v Mnichově, kde družstvo skončilo páté.

Na mistrovství světa 1966 v Dortmundu nechyběla u historického vítězství nad sovětskými gymnastkami, o rok později si z evropského šampionátu v Amsterdamu přivezla bronz z víceboje a z bradel. Na MS 1970 v Lublani dovedla jako kapitánka družstvo k třetímu místu. Po ukončení kariéry se věnovala trénování.