Jeden z nejúspěšnějších domácích veslařů, který byl na OH 1952 členem vítězné čtyřky s kormidelníkem. O osm let později v Římě vybojoval s osmiveslicí bronz.

Ačkoli na olympijské hry v Helsinkách cestovali Karel Mejta, Stanislav Lusk, Jiří Havlis, Jan Jindra a kormidelník Miroslav Koranda jako neznámí mladíci, domů se vraceli s první zlatou medailí v historii domácího veslování. Čtyřka z třeboňského rybníka Svět si ve finále díky ostrým změnám tempa s přehledem poradila s favorizovanými Švýcary i Američany. Finští organizátoři byli jejich prvenstvím tak překvapeni, že ani neměli připravenu československou hymnu.

Koncem 40. let dostal veslařský oddíl v Třeboni vysloužilou čtyřku ze zrušeného pražského německého klubu Regatta. Do staré těžké lodi postupně zasedli Jindra, Lusk, Havlis, Mejta a jako poslední Pražák Koranda. Trénovali bez odborného vedení před nástupem do práce nebo po jejím skončení, přesto v roce 1951 vyhráli mistrovství republiky a následující rok i olympijskou kvalifikaci. Teprve potom přešli do oddílu ÚDA Praha.

Hned v roce 1953 získala čtyřka ve stejném složení jako v Helsinkách zlato na mistrovství Evropy v Kodani. O rok později na ME v Amsterodamu byla třeboňská posádka s novým kormidelníkem Radomírem Plškem třetí, poté se cesty veslařů rozešly. Strok posádky Lusk spolu s Jindrou a Korandou přesedl do osmiveslice, která vyhrála ME 1956 na jezeru Bled. Semifinálové vyřazení na hrách v Melbourne bylo proto zklamáním. O rok později na šampionátu v Duisburgu dojela osma třetí, v Maconu 1959 získala stříbro.

Na olympijských hrách 1960 v Římě si osma v mírně pozměněné sestavě dojela pro bronzovou medaili za Německem a Kanadou. S aktivní kariérou se Lusk rozloučil čtvrtým místem na ME 1961 v Praze. Poté trénoval ve Slavoji Vyšehrad, své reprezentační svěřence dovedl k řadě medailí z vrcholných akcí. Protože neabsolvoval požadovanou trenérskou školu, odešel pracovat jako řidič. Zemřel v květnu 1987 ve věku 55 let.