Kvóta, medaile a pak už skalpel. Podhráský odjíždí z Evropských her s bronzem i místem pro olympiádu

Už v pondělí znovu vymění pistoli za skalpel a v pražské nemocnici Motol se bude věnovat svým pacientům. Ještě o víkendu si však Martin Podhráský užije radost z bronzové medaile, kterou vybojoval na Evropských hrách. V polské Vratislavi, kde probíhají střelecké soutěže, navíc v rychlopalné pistoli na 25 metrů získal pro Českou republiku účastnické místo na hry do Paříže.

O tom, že kvóta plac na olympijské hry získal pro Česko právě on, se dozvěděl jen malý moment před startem bojů o medaile. „Znovu se zkoncentrovat bylo těžké. Člověk už to trochu bral, že má splněno, ale tu medaili jsem chtěl. Boj o ni byl trochu horší, ale nakonec se mi podařilo se soustředit,“ popisoval. „Věděl jsem, že forma je.“

Prodal ji. K bronzu z mistrovství světa a dvěma bronzům z evropského šampionátu přidal další z Evropských her. „Pro mě je každá z těch medailí obrovský úspěch. Jako bronzový muž se ale necítím,“ smál se. „Tuhle si přidám k ostatním na takový podstavec ve tvaru krokodýla, kde se je zároveň snažím schovávat před dětmi.“

Skloubit střelecké tréninky a práci chirurga dá někdy zabrat. „Často je to na úkor rodiny, která tím asi trpí nejvíc. Zatím se mi to ale daří, tak uvidíme, jak úspěšný budu příští rok,“ uvažoval. „Snažím se trénovat čtyřikrát v týdnu, ale ne vždy se mi to povede.“

A co má společné střelba a chirurgie? „Asi málo. Možná trochu rozvahy, klidu a pečlivosti, ale jinak si myslím, že moc společného nemá,“ řekl bezmála čtyřicetiletý chirurg, kterého ke střelbě přivedl ve 14 letech kamarád. „Zpočátku mě vůbec nebavila, ale postupem času mě nadchla. I kvůli lidem, které jsem tam potkal. Na ně jsem měl obrovské štěstí. Samotná střelba mi pak umožňuje se stále zlepšovat, hledat nové výzvy. Navíc se dá dělat do vysokého věku. I to mám na ní rád.“