Peking měl v minulosti patnáct jiných jmen. Proslavila ho kachna i opera

Peking se stal první metropolí, která si troufla na pořádání olympijských her v létě i zimě. Jedná se rovněž o hlavní město s nejvyšším počtem obyvatel na světě. Dalších prvenství má na svém kontě ještě mnoho. Kromě nich je ale opředen také neobyčejnou historií a vyčnívá kulturním bohatstvím.

Jméno Peking bylo poprvé použito v roce 1403, kdy vládl císař Jung-le ze slavné dynastie Ming. V originálním přepisu Beijing znamená „severní hlavní město“. Od té doby se označení ještě dvakrát změnilo na podobnou variantu Beiping.

Po ustanovení Čínské lidové republiky v roce 1949 se mu ale opět začalo říkat Beijing. Celkově metropole vystřídala šestnáct pojmenování. Jedním z nich bylo například i Yanjing, které dodnes neupadlo v úplné zapomnění. Propůjčil si ho totiž místní pivovar.

I samotná historie města stojí za to. Peking byl vybudován před více jak 3 000 lety a je mnohem starší než metropole jako New York a Sydney. Na jeho území se nachází sedm památek zapsaných na Seznamu světového dědictví UNESCO – od Velké čínské zdi přes Mingské hrobky až po Zakázané město.

Peking je i kultura

Kromě toho disponuje metropole rovněž kulturním dědictvím. Proslavená je pekingská opera s výraznými kostýmy, obličejovými maskami a doprovodem tradičních hudebních nástrojů. Pro celou Čínu je typická kaligrafie a v hlavním městě se nachází hned několik škol, kde se dá tento krasopis naučit. Stopu má navíc i v piktogramu loga olympijských her.

Období čínských dynastií je složité a propletené, v jejich průběhu se ale kromě města a země formovalo i něco jiného – kuchyně. Oblíbenou byla již od prvopočátků kachna, ale až s nástupem již zmiňovaného císaře Jung-le se stala pekingským symbolem, kterým je dodnes.  Nejslavnějším podnikem, ve kterém si návštěvníci Pekingu můžou pokrm vychutnat, je restaurace Quanjude. Založena byla v roce 1864 a dnes existuje několik jejích poboček.

V gastronomii prosluly také pekingské svačinky. Typicky je to například mléko z mungo fazolí (Douzhi), nakrájená a osmažená plněná klobása (Guan Chang) nebo rychle vařené dršťky (Bao Du).

Auto pouze se štěstím

Peking se v žebříčku hlavních měst s nejvyšším počtem obyvatel na světe řadí na prvním příčku. V samotné Číně ale nejlidnatější není. I přesto velký počet místních způsobuje mnohdy až kuriózní situace na silnicích. Nejdelší dopravní zácpa na trase Peking-Tibet trvala v roce 2010 více jak 10 dní. Samotná koupě motorového vozidla ale není v metropoli jednoduchá. Povolení musí obyvatelé nejdříve vyhrát v loterii.

S velkým množstvím aut jde ale ruku v ruce rovněž smog. S ním město bojuje různými způsoby. Před olympijskými hrami v roce 2008 zavedlo systém, kdy v sudý den směly na silnice pouze vozidla s posledním sudým číslem na poznávací značce. V lichý den zase ty s lichým koncovým číslem. O sedm let později, před oslavou 70. výročí čínského vítězství ve druhé světové válce, zakázala vláda na dva týdny provoz poloviny aut z celkových pěti milionů v zemi.

Kromě automobilů jsou zde hojně využívané také jízdní kola. Peking totiž disponuje nekonečnou rovinou a dobrou cyklistickou infrastrukturou. Doba 80. let minulého století, kdy hlavní město tomuto dopravnímu prostředku propadlo, je ta tam. Na jeho úplnou renesanci se stále čeká, ale má k ní výrazně nakročeno.