Úspěšný kouč a mistr světa vzkázal trenérům: Talent je zrozen, ale bez naší pomoci by se z něj diamant nestal

Dívat se na svět kolem nás z různých úhlů pohledu nebo třeba naslouchat druhým – populární trenérské Dialogy vás k tomu nenásilně navedou. Tentokrát se konaly v rámci zimní Olympiády dětí a mládeže ve Špindlerově Mlýně. A znovu se sešli hvězdní hosté.

Osvědčené trio speakerů v podobě Zdeňka Haníka, místopředsedy Českého olympijského výboru a někdejšího reprezentanta a trenéra ve volejbale, také Michala Ježdíka a Michala Bardy, bývalého trenéra basketbalové, respektive házenkářské reprezentace, doplnili elitní hokejisté – Patrik Eliáš, dvojnásobný držitel Stanley Cupu a Václav Varaďa, dvojnásobný mistr světa i úspěšný trenér.

Společně debatovali například nad stádii vývoje sportovce, komplexním rozvojem, hodnotách, charakteru a výchově. „Nejdůležitější je nenapáchat u dětí velké škody,“ řekl Haník. „Doba mezi třemi až šest lety je obdobím hry. Pokud jim nějaké aktivity organizujeme, neměli bychom do nich vstupovat. Od školy by pak měly mít první povinnosti i ve sportu.“

Přál bych si, aby děti mohly dělat více sportů najednou. Důležité ale je, aby je to bavilo a rodiče na ně nebyli zlí, když k nějakému sportu nepřilnou.

Velkou roli tak kromě rodičů sehrávají trenéři. „Oni jsou pro děti také jakýmisi „rodiči“, kteří své svěřence tou cestou provázejí. Z některých z nich budou špičkoví sportovci a někteří budou sportovat pro radost,“ uvažoval Varaďa, který úspěšně vedl třinecké Oceláře, ale také reprezentaci mladých hokejistů U20.

S Patrikem Eliášem se znají od mládí, kdy spolu hrávali. Později ho Varaďa přizval do svého trenérského týmu. „Doufám, že Vašek cítil, že můj přínos k týmu byl pozitivní,“ usmíval se Eliáš. I na ODM byl okouknout mladé talenty. „Je na nás, abychom je rozpoznali a správně využili. Všiml jsem si třeba jednoho kluka, byl ze všech nejmenší. Měl ale něco jiného než ostatní. Krásně se pohyboval na bruslích, měl přehled na hřišti, klid na ledě.“

A měli by děti dělat více sportů najednou? „Přál bych si to. Důležité ale je, aby je to bavilo a rodiče na ně nebyli zlí, když k nějakému sportu nepřilnou,“ líčil Varaďa. I jeho rodiče chtěli, aby sportoval. „Nejprve mě dali na fotbal, ale skočil jsem po pár týdnech, pak na házenou, kde to dopadlo podobně. Nakonec jsem naskočil do hokejové přípravky. Ostatní měli náskok, hodně jsem zaostával. Ale bavilo mě to a dohnal jsem je.“

Eliáš dlouho kombinoval dva sporty. „Ještě do sedmnácti jsem hrál fotbal, a přitom už i extraligu na Kladně. Pak jsem se při fotbale zranil a lhal jsem trenérům, že mi spadla skříň na nohu,“ prozradil dlouholetý hráč New Jersey Devils. „Přišel jsem tehdy o celý měsíc, takže to byl můj poslední fotbalový zápas.“

Budoucnost českého hokeje vidí diskutující optimisticky. „Skutečně vidím ve volejbalové akademii dobré děti, které chtějí pracovat, i když jsou také na mobilech. Musíme najít jiné způsoby, jak je trénovat,“ nastínil Haník a Varaďa pak vzkázal trenérům: „Myslím, že talent je zrozen, ale bez naší pomoci by se z něj nestal obroušený diamant!“