Zesnul olympijský vítěz z Mnichova 1972 Vítězslav Mácha

Odešla zápasnická legenda. Ve věku 75 let dnes zemřel Vítězslav Mácha, olympijský vítěz z her v Mnichově 1972 a stříbrný medailista z her v Montrealu 1976.

Nejúspěšnější český zápasník zkoušel jako kluk v rodném Krmelíně s úspěchem řadu sportů, dařilo se mu například v šachu. Potom však viděl střetnutí zápasníků Vítkovic a polských Katovic a to rozhodlo o jeho zápasnickém osudu. Začal právě ve Vítkovicích u trenéra Kamila Odehnala, s ním v roce 1965 přešel do Baníku Ostrava.

V témže roce se stal dorosteneckým mistrem Československa jak v klasickém zápase, tak volném stylu. Sám však později dal přednost zápasu řeckořímskému, skoro celou svou kariéru zápasil ve velterové váze do 74 kg. Na mezinárodní scéně se objevil na mistrovství Evropy 1967 v Minsku. Následující rok ve švédském Västeras už bojoval o medaili a vydobyl si nominaci na XIX. olympijské hry 1968 v Mexiku.

Tam však oslaben infekcí skončil po vyřazení ve čtvrtém kole až devátý. V roce 1971 však vyhrál silně obsazený turnaj v Budapešti a začal být ve své váhové kategorii zařazován do světové

špičky. Nalomené žebro mu však neumožnilo potvrdit pověst na mistrovství světa v Sofii. Stejné zranění ovlivnilo i jeho vystoupení na evropském šampionátu v Katovicích, kde pro velké bolesti nemohl nastoupit do finále. Přesto jeho bronzová medaile vyvolávala naděje pro XX. olympijské hry 1972 v Mnichově.

Neviděl jsem Robina, jen rozmazané skvrny, ani jsem nevnímal, jak mi soudce zvedá ruku, vůbec nevím, jak jsem se dopotácel do šatny.

Ovšem úvod na olympijské žíněnce byl po přechozené chřipce katastrofální. V prvním kole narazil na Bulhara Ivana Koleva a prohrál. Podle pravidel by další porážka znamenala vyřazení ze soutěže. Mácha však prokázal obrovskou vůli. Zápas s obhájcem stříbrné medaile Francouzem Danielem Robinem dotáhl do vítězného konce jen s vypětím všech sil: „Neviděl jsem Robina, jen rozmazané skvrny, ani jsem nevnímal, jak mi soudce zvedá ruku, vůbec nevím, jak jsem se dopotácel do šatny.“

Ve finále nastupoval proti Řekovi Petrosi Galaktopoulosovi, který platil za takového favorita, že pořadatelé požádali řeckého krále Konstantina, žijícího v exilu v Itálii, aby jako člen Mezinárodního olympijského výboru předal vítězům medaile. Mácha, který v průběhu utkání musel šetřit zraněné rameno, však na žádné předpoklady nedal a zvítězil na body 5:3. Československo získalo v zápasu první zlatou olympijskou medaili!

Postavení nejlepšího klasického zápasníka ve váze do 74 kg pak potvrzoval po celá 70. léta. Na mistrovství Evropy 1973 v Helsinkách skončil druhý, stejně jako následující rok v Madridu, pokaždé podlehl ve finále Ivanu Kolevovi z Bulharska. O několik měsíců později se stal v Katovicích mistrem světa 1974, když v průběhu celé soutěže nedal svým soupeřům žádnou šanci a ve finále položil na lopatky Klause–Petera Göpferta z NDR.

V roce 1975 byl na mistrovství světa čtvrtý, na evropském šampionátu znovu přebíral bronzovou medaili za třetí místo. Z XXI. olympijských her 1976 v Montrealu přivezl stříbrnou medaili, když ve finále podlehl mistru světa Anatoliji Bykovovi z SSSR. Rok 1977 byl pro Máchu rokem triumfů, na mezinárodních žíněnkách kráčel od vítězství k vítězství. V turecké Burse poprvé vybojoval titul mistra Evropy a spolu s vítězem bantamové váhy do 57 kg Finem Pertti Ukkolou byl vyhlášen nejlepším zápasníkem šampionátu. Poté na mistrovství světa ve švédském Göteborgu oplatil Bykovovi porážku z Montrealu, a když ve finále proti Janko Šopovovi z Bulharska zvítězil drtivě na body, stal se podruhé mistrem světa.

Svou nesmírně bohatou a úspěšnou závodní činnost, provázenou soubojem s váhou a četnými zraněními, zakončil šestou příčkou na XXII. olympijských hrách 1980 v Moskvě. Zápasu zůstal proslulý chovatel holubů věrný i nadále, v letech 1980–84 trénoval reprezentaci Československa v zápase řeckořímském. Pro všechny, kdo sledovali jeho zápasnickou dráhu, byl Mácha vzorem vůle, pracovitosti, odříkání a odolnosti.

V roce 1981 přijal z rukou jednoho z legendárních francouzských tenisových mušketýrů Jeana Borotry Cenu fair play Pierra de Coubertina, kterou mu udělilo UNESCO. I proto byl v roce 1990 zvolen členem výkonného výboru Československého olympijského výboru. Po rozdělení Československa vedl v období 1993–96 Svaz zápasu České republiky. V roce 2019 byl uveden do Síně slávy světového zápasu.