Jedna z nejvýraznějších postav historie domácího zápasu, kromě zlata a stříbra z olympijských her v řeckořímském stylu má rovněž tituly mistra světa i Evropy.

Ze čtyř olympijských startů se Vítězslavu Máchovi nejlépe vedlo v roce 1972 v Mnichově, ačkoli krátce před začátkem soutěže přechodil chřipku a hned první souboj prohrál. Poté si už ve velterové váze připisoval jen vítězství, ve finále si i s poraněným ramenem poradil s favorizovaným Řekem Galaktopulosem a získal pro Československo první zlatou zápasnickou olympijskou medaili. O čtyři roky později v Montrealu mu k obhajobě scházela jediná výhra, avšak úřadující mistr světa Sovět Bykov byl nad jeho síly.

Jako kluk zkoušel v rodném Krmelíně řadu sportů, nakonec si ve 14 letech vybral zápas. Na mezinárodní scéně debutoval dorostenecký přeborník republiky v obou stylech na mistrovství Evropy 1967 v Minsku, jeho slibnou kariéru ale zpočátku brzdila různá zranění. Na OH 1968 v Mexiku ho oslabila infekce, před MS 1971 si nalomil žebro a na ME 1972 v Katovicích, kde díky třetímu místu vybojoval svou první velkou medaili, musel ze stejných důvodů vzdát boj o finále.

Postavení nejlepšího klasického zápasníka ve váze do 74 kg potvrzoval Mácha díky nezměrné vůli, pracovitosti, odříkání a odolnosti po celá 70. léta. V roce 1974 se v Katovicích radoval z titulu mistra světa, totéž zopakoval o tři roky později v Göteborgu. Ve stejném roce triumfoval i na kontinentálním šampionátu v Burse, na ME skončil ještě dvakrát druhý a dvakrát třetí. Se žíněnkou se rozloučil šestou příčkou na OH 1980 v Moskvě.

U zápasu zůstal chovatel holubů i nadále, nejdříve jako trenér, později jako předseda svazu. V letech 1990 až 1992 byl rovněž členem výkonného výboru ČSOV. V roce 1981 byl dvojnásobný sportovec roku Československa oceněn prestižní Cenou fair play Pierra de Coubertina.