Vzpomínky na zlaté Nagano. Dramatický let do Japonska. A divoký návrat

Bylo jasné, že čeští hokejisté neodjedou z Nagana s prázdnou. V olympijském finále s Ruskem šlo v roce 1998 o to, jakou hodnotu bude jejich medaile mít. A tak tehdejší předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek nelenil a zavolal svému bývalému spolužákovi, aby ho požádal o vládní letoun pro hokejové hrdiny. „Prezident Václav Havel na vyslání speciálu TU 154 kývl,“ vzpomíná František Dvořák, dlouholetý šéf olympijské mise. A pak to byla jízda...

Jenže nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. „Museli jsme například dohodnout přelety jednotlivých území. Japonci také museli souhlasit s přistáním speciálu. Poprosili jsme našeho velvyslance v Japonsku, aby nám to pomohl vyjednat. Japonci o tom ale zprvu nechtěli slyšet,“ vypráví Dvořák.  

Nakonec přece jen svolili. A úspěch českých hokejistů otevřel dveře také ekonomické diplomacii. „Japonci totiž na velvyslanectví podepsali ještě obchodní smlouvy, o které Česko dlouho usilovalo,“ líčí Dvořák, který právě v Naganu vedl olympijskou misi poprvé.

Na palubu vládního speciálu směr Tokio navíc nastoupily manželky a partnerky hokejistů. Let se však na chvíli změnil v drama. „Asi tři hodiny jsme vůbec nevěděli, kde letadlo je. Báli jsme se, jestli nespadlo. Měli nejkratší směrování z Ruska přes Čínu. Natankovali v Rusku a letěli na Čínu. Nechali je asi hodinu letět do území Číny a potom jim řekli, ať se vrátí. To byla doba, kdy letadlo nebylo ani na radarech Rusů, ani Japonců,“ prozrazuje dnes osmdesátiletý Dvořák. „Bylo to velmi dramatické.“

Letadlo nakonec zdárně dosedlo na letišti v Tokiu. „V ten moment akorát začalo finále proti Rusku. Manželky jely rychlovlakem Šinkanzen do Nagana. Přijely čtvrt hodiny po konci utkání a byly docela rozzlobené. Po třech hodinách v Českém domě přišel Japonec a okamžitě všechny nahnal do autobusů, že musejí jet do Tokia, kde na ně čeká vládní speciál připravený k odletu.“

Během cesty autobusem ještě stihl hlavní trenér Ivan Hlinka oholit pečlivě udržovaný knír svému asistentovi Slavomíru Lenerovi. „Vsadili se, že když vyhrajeme olympiádu, oholí ho,“ popisuje Dvořák. Na letišti pak panovala víc než dobrá nálada. „Tam se děly věci. Byl problém některé hokejisty procpat turniketem. Dopita vozil Dominika Haška na vozíku, který se používá na kufry. Se Strakou ho pak strčili do přístroje, který rentgenuje obsah zavazadel.“

A že prý tenkrát nespadlo letadlo, to byl malý zázrak. „Kapitán letadla přišel za ministrem vnitra Cyrilem Svobodou, který byl taky na palubě, a žádal ho, aby se pokusil uklidnit situaci v letadle. Měl strach, že někdo láhvemi rozbije okno. Hrozila by totiž dekomprese,“ odtajňuje s úsměvem Dvořák. „Kapitán se taky pokusil zlidnit hokejisty umělou turbulencí. Ale ono je to naopak ještě více rozdivočilo.“

Po přistání v Praze hned vyrazili Dvořák s Jiráskem za Havlem, aby ho taktně upozornili, že jsou hokejisté tak trochu v náladě. Prezident byl ale rychlejší: „Ještě, než jsme mu to řekli, zeptal se nás: Tak co, jsou hodně ožralí?“ Společně s hokejisty se vládním speciálem vrátila i Kateřina Neumannová, která v Naganu vybojovala v běhu na lyžích stříbrnou a bronzovou medaili.